Karel Pelz

Narozen: 2. října 1845 v Bělči u Křivoklátu
Zemřel: 16. června 1908 v Praze

Po absolvování reálky v Rakovníku roku 1864 byl Karel Pelz přijat na polytechniku v Praze. Během čtyř let svého studia na tomto ústavu navštěvoval přednášky u profesorů F. Tilšera a W. Fiedlera. Se svým učitelem W. Fiedlerem zůstal ve spojení i poté, co školu ukončil, aby si vyměňovali své vědecké názory. Na technice se dále seznámil i s Emilem a Eduardem Weyrovými. Zvláště s Emilem ho spojovala problematika novější geometrie. Ve svém studiu na technice se Pelz neorientoval pouze na matematické předměty, ale svou pozornost soustředil i mezi předměty odborné technické praxe. V roce 1869 dostal příležitost pracovat ve Vídni jako asistent v centrálním ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus. Rok nato se mu však naskytla mnohem lákavější možnost, místo asistenta deskriptivní geometrie u profesora K. J. Küppera na německé technice v Praze. Jako asistent setrval na technice pět let. V roce 1875 odešel do Těšína, kde se stal profesorem na státní reálce. O rok později přesídlil na reálku do Štýrského Hradce, sídla vysokých škol, čímž se dostal do centra vědeckého dění a prostředí příznivého k svému dalšímu rozvoji na poli matematiky. Do Hradce Karla Pelze doprovázelo uznání, které si během předchozích let jeho práce ve vědeckých kruzích získaly, a tak si velmi záhy našel místo i na akademické půdě. Ještě téhož roku se habilitoval pro novou geometrii na tamější vysoké technické škole. Jeho přednášky byly natolik na úrovni a budily takovou pozornost u profesorského sboru, že byl hned po dvou letech, roku 1878, jmenován mimořádným profesorem deskriptivní geometrie. I když jmenování bylo, podle odůvodnění návrhu ke jmenování, pouze vyjádřením uznání a ocenění jeho prozatímní vědecké práce, dva roky nato se jeho pozice na technice ještě upevnila. Roku 1881 totiž Karel Pelz dosáhl řádné profesury a stal se nástupcem zemřelého profesora E. Koutného.

V roce 1891 dostal Karel Pelz nabídku z vídeňské techniky, na které se nečekaně uvolnila stolice deskriptivní geometrie náhlou smrtí profesora R. Staudigla. Kvůli napjaté atmosféře, zejména co se týká přístupu k vyučujícím deskriptivní geometrie a způsobu jejich práce, která v té době na technice ve Vídni panovala, Karel Pelz nabídku odmítl a to i poté, co byl dokonce jednohlasně primo loco na místo navržen. Místo bylo nakonec uděleno G. Peschkovi. O pět let později se se stejnou nabídkou na Pelze obrátila vídeňská technika ještě jedenkrát. I tentokrát však byla jeho odpověď negativní a přestože místo ve Vídni bylo pro každého matematika spíše vyznamenáním, odešel Karel Pelz raději do Prahy, kde se uvolnilo místo po F. Tilšerovi. A to i navzdory tomu, že právě toto místo mu nikdo nenabídl a musel se o ně ucházet mezi jinými kandidáty ve veřejném konkurzu. Od roku 1896 tedy působil na české technice v Praze. V roce 1904 byl za svou práci oceněn titulem dvorního rady a protože od mládí měl celkem výrazné zdravotní potíže (v dětství dostal spálu, která zanechala na jeho zdraví trvalé následky; na levé noze měl otevřenou ránu, s níž se těsně před odjezdem do Prahy podrobil poměrně složité operaci), těšil se do penze. V roce 1907 se jeho zdravotní stav nebývale zhoršil a v létě 1908 zemřel.

Pelzovo jméno je velmu úzce spjato s vývojem v té době modernější deskriptivní geometrie. Z mnoha vědeckých prací, jimiž dosáhl uznání ve svém oboru lze vyjmenovat následujících pár spisů. V roce 1871 vydal například práci Die Central- und Parallelprojekzion der Flächen zweiten Grades auf eine Kreisschnittebene, o rok později Über das Problem der Glanzpunkte, Über die Bestimmung der Achsen von Zentralprojekzionen des Kreises atd. Je autorem více než třiceti vědeckých prací.
 

Literatura:

1. Sobotka, J.: O životě a činnosti Karla Pelze. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 39 (1910), str. 433-460.

2. Kounovský, J.: Stoleté jubileum tří vynikajících geometrů českého vysokého učení technického v Praze. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 71 (1946), str. D52-57.
 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma