Narozen: 12. července 1875 ve
Vídni
Zemřel: 14. listopadu 1954 v
Kolíně nad Rýnem
Narozen: 12. července 1875 ve
Vídni
Zemřel: 14. listopadu 1954 v
Kolíně nad Rýnem
Ernst Fischer absolvoval Gymnázium Františka Josefa ve Vídni a poté v letech 1894-99 studoval na univerzitě ve Vídni, jeden semestr pak v roce 1899 na univerzitě v Berlíně. V červenci roku 1899 získal Fischer ve Vídni doktorát filozofie, když obhájil disertační práci Zur Theorie der Determinanten. V dalším studiu matematiky pak pokračoval čtyři semestry v Curychu a v Göttingen.
Od 1. listopadu 1902 působil Fischer na místě druhého asistenta matematiky na německé technice v Brně, kde 28. října 1903 podal žádost o habilitaci v oboru matematika. Předložil přitom habilitační práci Zwei neue Beweise für den "Fundamentalsatz der Fourier'schen Constanten". Fischer v ní podává dva nové důkazy věty, kterou odvodil A. Hurwitz v článku Über die Fourierschen Konstanten integrierbarer Funktionen, který vyšel v 57. ročníku časopisu Mathematischen Annalen. Výnosem ze dne 14. března 1904 byl Fischer jmenován soukromým docentem. Jako soukromý docent konal Fischer přednášky až do svého jmenování profesorem.
V roce 1906 se Fischer ucházel o místo profesora matematiky na pražské německé univerzitě, kde se uvolnila stolice matematiky po odchodu dosavadního profesora Josefa Gmeinera (1862-1927) na univerzitu do Innsbrucku. Protože profesorský sbor filozofické fakulty požadoval jmenování odborníka, který by byl schopen na univerzitě vyučovat deskriptivní geometrii, nebyl Fischer na uvolněné místo vybrán. Novým profesorem byl nakonec jmenován Josef Grünwald. Neúspěšný byl rovněž pokus profesorského sboru brněnské německé techniky v témže roce o Fischerovo jmenování mimořádným profesorem. Jen krátce poté se Fischer zúčastnil konkurzu při obsazování uvolněné stolice matematiky na německé technice v Praze po odchodu profesora Karla Zsigmondyho na vídeňskou techniku. Toto místo získal mimořádný profesor vídeňské techniky Karl Carda.
V období od 1. května do 15. července roku 1908 vykonal Fischer studijní cestu na univerzity v Göttingen a Bonnu. 5. května 1910 byl Ernst Fischer jmenován mimořádným profesorem matematiky na brněnské technice, kde nahradil zesnulého profesora Otto Biermanna. Jeho působení v Brně však bylo již jen krátké. Mimořádné vědecké výsledky, kterých Fischer během svého brněnského působení dosáhl, neušly pozornosti široké matematické veřejnosti. Kromě toho bylo zřejmé, že charakter jeho odborné práce odpovídá spíše výuce matematiky na univerzitě. Proto v polovině roku 1911 dostal nabídku přejít na univerzitu do Erlangen a na konci září své působení v Brně ukončil.
Fischer přišel do Erlangen jako nástupce Erharda Schmidta (1876-1959) a působil tam do roku 1920. Během první světové války v Erlangen nebyl, protože byl v roce 1915 povolán do armády. Je poměrně dobře známo, že během svého působení v Erlangen významně ovlivnil zaměření vědecké práce Emmy Noether (1882-1935). V roce 1920 odešel Fischer do Kolína nad Rýnem, kde se stal prvním profesorem matematiky na tamní univerzitě. Z počátku byl až do roku 1924 jediným profesorem matematiky na univerzitě. V roce 1923 Fischer odmítl jmenování profesorem matematiky na technice v Aachenu. V Kolíně nad Rýnem působil do roku 1938, kdy byl na základě nacistických rasových zákonů předčasně penzionován. Po roce 1945 se vrátil zpět ke své akademické práci a učil až do pozdního věku. Své poslední přednášky ukončil pouhý jeden semestr před svou smrtí.
Svého nejznámějšího matematického výsledku
dosáhl Fischer právě během svého brněnského působení. V roce 1907 zavedl
v práci Sur la convergence en moyenne důležitý pojem konvergence
v průměru a dosáhl nezávisle na F. Rieszovi (1880-1956) výsledku, který
je dnes většině matematiků znám jako Riesz-Fischerova věta. Další známý
výsledek odvodil Fischer v práci Über den Hadamardschen Determinantensatz
(1908), když aplikoval Hadamardovu větu na teorii pozitivně definitních
forem. Fischerovy pozdější práce o konečných abelovských grupách a o absolutní
ireducibilitě ukazují, že byl velmi dobře obeznámen s vývojovými trendy
moderní algebry. Poznamenejme, že Riesz-Fischerova věta patří mezi základní
věty funkcionální analýzy a Fischer je považován za jednoho ze zakladatelů
tohoto oboru.
Literatura:
1. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Události na VUT v Brně. 9 (1999), č. 1, str. 20 - 21.
2. Šišma, P.: Matematika na německé technice
v Brně. Praha 2002.
Autor: Pavel
Šišma