Narozen: 6. dubna 1870 ve Vídni
Zemřel: 12. listopadu 1943 v
Praze
Narozen: 6. dubna 1870 ve Vídni
Zemřel: 12. listopadu 1943 v
Praze
Karl Carda po maturitě na gymnáziu se v roce 1890 zapsal na filozofickou fakultu univerzity ve Vídni, kde navštěvoval matematické, fyzikální a chemické přednášky. Aktivně se zapojil do činnosti matematických seminářů na fakultě. Dne 7. července 1894 byl Carda promován doktorem filozofie, když obhájil práci s názvem Zur Theorie der algebraischen Funktionen auf einer zweiblättrigen Riemannschen Fläche. O rok později složil v březnu roku 1895 zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky. V zimním semestru roku 1895/96 získal Carda státní stipendium a odjel studoval na univerzitu do Lipska, kde navštěvoval přednášky Sophuse Lie. V letním semestru pak pokračoval v návštěvě jeho přednášek na univerzitě v Oslu.
V roce 1896 se stal Carda asistentem matematiky na brněnské technice. Toto místo zastával čtyři roky. V době nemoci Emila Waelsche byl Carda pověřen suplováním jeho přednášek v letním semestru roku 1897. Na základě úspěšného habilitačního řízení byl Carda 18. února 1901 jmenován soukromým docentem na univerzitě ve Vídni. O rok později v květnu získal místo asistenta matematiky na vídeňské technice.
Po smrti profesora Weisse se Carda zúčastnil konkurzu na místo profesora matematiky na německé technice v Praze. V konkurzu se umístil na druhém místě, když profesorem byl jmenován Karl Zsigmondy. Odchodem Zsigmondyho na německou techniku do Prahy se uvolnilo místo mimořádného profesora matematiky na vídeňské technice. Profesorský sbor na toto místo navrhl na prvním místě Karla Cardu, který byl 1. října 1905 jmenován mimořádným profesorem. Pozoruhodné personální výměny však pokračovaly i v dalším období. V roce 1906 se Zsigmondy vrátil zpět na vídeňskou techniku jako řádný profesor a na jeho místo v Praze byl rovněž jako řádný profesor jmenován 2. září 1907 Carda. Na pražské německé technice působil Carda až do roku 1939, kdy byl penzionován.
Cardova vědecká činnost není příliš rozsáhlá. Tvoří ji 19 původních vědeckých prací, z nichž některé Carda napsal již před svým příchodem do Brna. Jsou věnovány Bernoulliho číslům a stanovení určitých integrálů. Disertační práce je věnována problematice hypereliptických funkcí. Z prací, které vydal během svého brněnského působení, je nejvýznamnější poměrně rozsáhlá studie z diferenciální geometrie s názvem Zur Geometrie auf Flächen konstanter Krümmung (1898). Poté se obrátil k problematice studované Sophusem Lie a jeho práce se věnovaly teorii grup transformací a teorii invariantů. Do této oblasti spadá i jeho habilitační práce, stejně jako práce Zur Theorie der transcendenten Gruppen der Geraden, která vyšla ve slavnostním spisu u příležitosti 50. výročí vzniku brněnské techniky.
Seznam prací Karla Cardy: ve formátu html, ve formátu bib
Literatura:
1. Toepell, M.: Mitgliedergesamtverzeichnis der Deutschen Mathematiker-Vereinigung 1890-1990. Mnichov 1991.
2. Bukovics, E.: Das I. Institut für Mathematik an der Technischen Hochschule Wien. In 150 Jahre Technische Hochschule in Wien 1815-1965. Wien 1965, str. 117-122.
3. Poggendorff, J. C.: Biographisch-Literarisches Handwörterbuch zur Geschichte der Naturwissenschaften. IV, V, VI.
4. Šišma, P.: Matematika na německé technice
v Brně. Praha 2002.
Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma