Středoškolská studia absolvoval Jiří Klapka na reálkách v Lounech a v Kostelci nad Orlicí, kde v roce 1917 maturoval. Potom odešel do Prahy a stal se posluchačem České vysoké školy technické a současně i Filozofické a Přírodovědecké fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1921 získal aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie. Z Prahy přešel roku 1921 na techniku do Brna a od října toho roku tam působil jako asistent matematiky u profesora J. Vojtěcha a později u J. Hronce. V roce 1925 získal doktorát přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a o tři roky později (1928) se na České vysoké škole technické v Brně habilitoval z deskriptivní, analytické a diferenciální geometrie (habilitační práce O asymptotické transformaci ploch zborcených a o fleknodálních a komplexních čarách na zborcených plochách čtvrtého stupně) a v roce 1929 byl jmenován docentem.Ve školním roce 1926-27 suploval přednášky z deskriptivní geometrie po M. Pelíškovi. Asistentské místo na technice opustil v roce 1930, kdy byl jmenován profesorem na III. reálném gymnáziu v Brně. Již předtím však řadu let působil jako výpomocný učitel na řadě brněnských reálek. Na technice nadále působil jako docent a v roce 1937 tam získal mimořádnou profesuru a stal se bezplatným profesorem geometrie.

V roce 1938 byl jmenován mimořádným profesorem na Vysoké škole technické, která měla svou základnu nejprve v Košicích, posléze se však kvůli politické situaci přesunula do Martina a poté do Bratislavy. Krátce před válkou, po odtržení Slovenska v roce 1939, byl převeden zpět na techniku do Brna. Během války žil nejprve v Brně a od roku 1941, kdy mu byl popraven bratr, bydlel v Žamberku.(Jeho bratr Otakar Klapka byl primátorem města Prahy a v roce 1941 byl popraven nacisty za svoji odbojovou činnost. Proto byl i Jiří Klapka během války pod policejním dohledem.) Od ledna do května roku 1945 působil jako matematik ve Škodových závodech v Hradci Králové. V roce 1946 byl se zpětnou platností (1942) jmenován na technice v Brně řádným profesorem deskriptivní geometrie. Začátkem 50. let převzal postupně přednášky z matematiky za tehdy nemocného a handicapovaného profesora K. Čupra a roku 1952 pak po něm i profesuru matematiky. Téhož roku byl jmenován vedoucím katedry matematiky a deskriptivní geometrie na stavební fakultě brněnské techniky, kterou vedl přes dvacet let. Současně založil a vedl až do svého penzionování vědecký seminář diferenciální geometrie. Třebaže se uvažovalo o jeho přechodu na brněnskou a později i pražskou univerzitu, k tomuto kroku nikdy nedošlo. V roce 1956 získal doktorát fyzikálně technických věd.

Publikační činnost Jiřího Klapky obsahuje řadu odborných geometrických pojednání, učebnic, skript, recenzí a jiných článků. Významně přispěl k rozvoji projektivní diferenciální geometrie a to zejména vlastnostmi přímkových ploch, studovaných na základě Blaschkeho a zvláště Čechovy teorie.Význačná část jeho prací se týká teorie Segreho W-kongruencí. Klapkovým přínosem je vybudování jejich úplné analytické teorie jako zobecněné Čechovy teorie přímkových ploch na přímkové kongruence. Co se týče rozsahu publikační práce Jiřího Klapky, je autorem 22 původních vědeckých prací, 6 vědeckých knižních publikací, mnoha pedagogických a životopisných článků a recenzí.
 

Literatura:

1. Borůvka, O.; Svoboda, K.: Šedesátiny profesora Jiřího Klapky. Časopis pro pěstování matematiky. 85 (1960), 337-384.

2. Obůrka, O.: Zemřel profesor Jiří Klapka. Časopis pro pěstování matematiky. 101 (1976), 412-416.

3. Havel, V.: Šedesátiny profesora Jiřího Klapky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 6 (1961), str. 48-49.

4. Vala, J..: Sedmdesátiny Prof. Jiřího Klapky. Časopis pro pěstování matematiky. 95 (1970), 223-226.

5. Vaněk, J.: Sedmdesátiny profesora Jiřího Klapky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 15 (1970), str. 97.

6. Brejcha, J.: Pětasedmdesátiny profesora Jiřího Klapky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 20 (1975), str. 171.

7. Košťál, R.: Vznik a vývoj pobočky JČMF v Brně. Brno 1967.

8. Vaněk, J.: Sté výročí profesora Jiřího Klapky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 45 (2000), str. 168-169.
 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma