Paul Funk studoval v letech 1904-11 matematiku a fyziku na univerzitách v Tübingen, Vídni a Göttingen, kde v roce 1911 získal doktorát u Davida Hilberta za práci Über Flächen mit lauter geschlossenen geodätischen Linien. V témže roce získal ve Vídni oprávnění vyučovat matematiku a fyziku na středních školách a stal se učitelem na reálce v Salcburku. Od roku 1913 byl Funk asistentem matematiky na pražské technice u profesorů Blaschkeho a Cardy. V roce 1915 se habilitoval na německé univerzitě v Praze, když předložil práci Beiträge zur Theorie der Kugelfunktionen. V roce 1919 se habilitoval i na technice, kde se stal v roce 1921 mimořádným a v roce 1927 řádným profesorem matematiky. Své místo musel v roce 1939 opustit a na konci války byl internován v koncentračním táboře v Terezíně. Po válce byl v roce 1945 povolán na techniku do Vídně, kde byl v roce 1946 jmenován řádným profesorem a na tomto místě působil do roku 1957. I po svém penzionování na technice přednášel a vyučoval i na vídeňské univerzitě (do roku 1961).
Paul Funk je autorem přibližně 40 prací. Až na
sklonku svého života vydal v roce 1962 svoji jedinou knihu Variationsrechnung
und ihre Anwendung in der Physik und Technik. Právě aplikacím matematiky
je věnována většina jeho odborných prací. Zabýval se (a na vídeňské univerzitě
i přednášel) historií matematiky.
Literatura:
1. Toepell, M.: Mitgliedergesamtverzeichnis der Deutschen Mathematiker-Vereinigung 1890-1990. Mnichov 1991.
2. Einhorn, R.: Vertreter der Mathematik und Geometrie an den Wiener Hochschulen 1900-1940. Wien 1985.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma