František Vyčichlo

Narozen: 22. dubna 1905 v Pardubicích
Zemřel: 6. ledna 1958 v Praze

František Vyčichlo v roce 1923 maturoval na pardubické reálce, kde byl jeho učitelem J. Honzák, a poté se zapsal na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Současně studoval na pražské technice. V roce 1928 získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii na středních školách. O rok později, v roce 1929, získal doktorát přírodních věd za práci Kleinův souřadný systém v přímkové geometrii a jeho souvislost s Kummerovou plochou. Během studia, v letech 1926-30, působil jako asistent profesora J. Kloboučka v matematickém ústavu vysoké školy inženýrského stavitelství při ČVUT a v roce 1928 suploval přednášky po zemřelém B. Machytkovi. V dalších letech suploval také na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity při nepřítomnosti J. Sobotky a V. Hlavatého a až do roku 1939 vedl cvičení pro budoucí učitele. Ve školním roce 1929-30 studoval u D. Hilberta v Göttingen, který vedl kurz o základech geometrie, určený středoškolským profesorům. Dráhu středoškolského profesora zahájil na reálce v Karlíně, kde učil od roku 1930 téměř 12 let. V průběhu té doby (1937-38) absolvoval studijní stáž na univerzitě ve Florencii, kde prohluboval jednak své znalosti geometrie u profesora E. Bortolottiho, ale také se zabýval diferenciálními a integrálními rovnicemi, které studoval u profesora G. Sansoneho. Ve Florencii i sám přednášel, a to o konformní geometrii. V roce 1939 se habilitoval z geometrie na  ČVUT a z matematiky a geometrie na Karlově univerzitě, kde ještě téhož roku své přednášky zahájil. Od roku 1942 přešel z Karlína na střední umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde vyučoval deskriptivní geometrii se zaměřením k perspektivnímu promítání. Rok po válce byl s účinností od roku 1945 jmenován řádným profesorem matematiky na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze (od 1. října 1945 tam přednášel) a zároveň se stal přednostou I. ústavu matematiky. Zde zůstal až do své smrti.

František Vyčichlo vyrostl z tradice naší syntetické a deskriptivní geometrie, která vyvrcholila koncem 19. a počátkem 20. století. Brzy se však začíná věnovat geometrii diferenciální. Několik prací věnoval rovněž aplikacím matematiky. Společně s J. Kounovským vydal knihu Deskriptivní geometrie pro samouky, s I. Babuškou a K. Rektorysem učebnici Matematická teorie pružnosti. Za jeho vědeckou činnost mu byla v roce 1956 udělena hodnost doktora fyzikálně-matematických věd.
 

Literatura:

1. Babuška, I., Havlíček, K., Nožička, F.: Památce Prof. RNDr. Františka Vyčichla. Seznam prací Prof. RNDr. Frant. Vyčichla. Časopis pro pěstování matematiky. 83 (1958), str. 374-387.

2. Havlíček, K.: Vědecká činnost Prof. Dr. Františka Vyčichla. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 4 (1959), str. 497-501.

3. Drábek, K.: Nedožité sedmdesátiny prof. Františka Vyčichla. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 25 (1980), str. 285-287.

4. Holubář, J., Zelinka, R.: Padesát let soudruha prof. Františka Vyčichla. Matematika ve škole. 5 (1955), str. 193-196.

5. Jelínek, M., Zelinka, R.: K odchodu profesora dr. Františka Vyčichla. Matematika ve škole. 8 (1958), str. 452-457.
 

Autor: Jaroslav Folta, Andrea Lukášová, Pavel Šišma