Emanuel Czuber

Narozen: 19. ledna 1851 v Praze
Zemřel: 22. srpna 1925 v Gniglu u Salcburku

Emanuel Czuber (Čubr, jak znělo jeho původní jméno) maturoval v roce 1869 na německé reálce v Praze. V letech 1869-74 studoval na německé technice v Praze. V letech 1870-72 byl pokladníkem Spolku pro volné přednášky z matematiky. Na slavnostní schůzi u příležitosti desátého výročí založení Spolku dne 17. března 1872 se mu dostalo té cti, že mohl proslovit přednášku z názvem O determinantech. V letech 1872-74 působil ještě jako student a dále pak ve školním roce 1874-75 již jako řádný asistent při stolici praktické geometrie (geodézie) na pražské německé technice u profesora Karla Kořistky. V létě roku 1875 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie pro vyšší reálky s německým vyučovacím jazykem. V témže roce se stal suplentem na II. německé reálce v Praze, kde byl v roce 1878 jmenován skutečným učitelem. Později dosáhl hodnosti profesora a na této škole vyučoval matematiku a deskriptivní geometrii až do svého jmenování na brněnské technice.

V roce 1876 se Czuber na německé technice v Praze habilitoval pro obor Teorie a praxe vyrovnávacího počtu (později své venia legendi rozšířil i na teorii pravděpodobnosti) a v dalších letech konal přednášky z teorie pravděpodobnosti, metody nejmenších čtverců a matematické statistiky.

V roce 1882 se Czuber ucházel o místo profesora matematiky na pražské německé technice uvolněné po smrti Johanna Liebleina. Suplováním uvolněné stolice byl pověřen soukromý docent Anton Puchta a na uvolněné místo byl jmenován 22. června 1882 jmenován Moriz Allé. Na zasedání profesorského sboru německé techniky v Praze 15. prosince 1884 bylo jednohlasně rozhodnuto doporučit ministerstvu Czuberovu žádost na jmenování mimořádným profesorem. Ministerstvo však tuto žádost odmítlo, a ta se stala bezpředmětnou, když byl Czuber 26. března 1886 jmenován profesorem matematiky na brněnské technice.

Poměrně brzy po svém příchodu do Brna si Czuber získal vážnost mezi členy sboru a již v letech 1888-90 vykonával funkci děkana všeobecného  oddělení. Ve školním roce 1890-91 byl zvolen rektorem brněnské techniky.

V roce 1890 požádal profesor matematiky na vídeňské technice Anton Winckler ze zdravotních důvodů o penzionování. Na uvolněné místo byli navrženi postupně Moriz Allé a Emil Weyr, kteří ale jmenování odmítli. Proto císař dne 1. srpna 1891 profesorem jmenoval Czubera.

I ve Vídni se Czuberovi dostalo té cti, že byl jmenován rektorem techniky, a to již krátce po svém příchodu ve školním roce 1894/95. V letech 1903-13 byl děkanem Fakulty pro aplikovanou matematiku a fyziku. V polovině 90. let se Czuber významně zasloužil o to, aby byl v roce 1894 na technice ve Vídni zřízen pojistě-technický kurz. Ihned po příchodu do Vídně Czuber zahájil přednášky z teorie pravděpodobnosti a ty potom konal v rámci tohoto kurzu až do svého odchodu ze školy. Stalo se tak v zimě roku 1919, kdy si v důsledku nemoci vzal zdravotní dovolenou. Protože se jeho zdravotní stav nelepšil, opustil v červenci Vídeň a odjel na své oblíbené venkovské sídlo v Gniglu u Salcburku. V roce 1921 byl (řádně ve věku 70 let) penzionován.

Během svého života zastával Czuber řadu významných funkcí a dosáhl mnoha ocenění. V roce 1899 byl ve věku pouhých 48 let jmenován dvorním radou. V roce 1918 na technice v Mnichově získal čestný doktorát. Na jeho počest byla později ve Vídni jedna z ulic pojmenována jeho jménem.

V letech 1895-1900 pracoval Czuber ve svazu rakousko-uherských pojistných techniků, jehož prezidentem byl zvolen v roce 1898. Po rozpuštění tohoto svazu se stal předsedou matematicko-statistického sdružení rakousko-uherských soukromých pojišťovacích společností. Czuber byl odborným poradcem několika pojišťovacích společností (Janus, Giselaverein a Donau), byl členem poradního orgánu Úřadu pro dělnické úrazové pojištění, poradce pro otázky pojišťování při ministerstvu vnitra a spolkovém kancléřství. V roce 1909 předsedal VI. mezinárodnímu kongresu pro pojistné vědy, který se konal ve Vídni. Všechny Czuberovy práce z oblasti pojišťovnictví, jako např. práce o Moivrově teorii doživotního důchodu (1906), studie o statistice obyvatelstva (1912), příspěvky k teorii statistických řad (1914) a jiné, měly velký význam pro rozvoj pojistné vědy.

Czuberovo vídeňské období je charakteristické tím, že věnoval zvýšenou pozornost otázkám výuky matematiky na střední škole. Často působil jako předseda maturitních komisí na reálkách a od roku 1897 do roku 1921 řídil časopis Zeitschrift für das Realschulwesen. V roce 1905 se aktivně účastnil na formulaci tzv. Meránského programu a jeho příspěvek, který později vyšel 15. ročníku Jahresbericht der Deutschen Mathematiker-Vereinigung pod názvem Die Frage der Einführung der Infinitesimalrechnung in den Mittelschulunterricht vom österreichischen Standpunkte, nám umožňuje s odstupem jednoho století studovat příčiny, které vedly k zavedení výuky diferenciálního a integrálního počtu na středních školách. Mimořádnou úlohu sehrál jako člen mezinárodní komise pro vyučování matematiky, když stál v čele rakouské subkomise. V roce 1910 připravil zprávu o stavu vyučování matematiky na rakouských vysokých technických školách. Otázkami vyučování na vysokých technických školách je věnována rovněž jeho studie Gedanken über die Reform der Technischen Hochschulen z roku 1913.

Emanuel Czuber pracoval zejména v oblastech teorie pravděpodobnosti, teorie chyb a vyrovnávacího počtu, v geodézii a pojistných vědách. Zabýval se i problémy zemědělství a dalšími oblastmi, kde bylo možno využít jeho znalostí statistiky, teorie pravděpodobnosti a pojistné matematiky. Již během svého působení na místě asistenta profesora Kořistky, kdy se věnoval zejména problematice pozorovacích chyb a vyrovnávacího počtu, se začala vyvíjet jeho láska k teorii pravděpodobnosti.

Do odchodu z Prahy napsal Czuber asi 20 prací věnovaných mnoha oblastem matematiky, zejména pak geometrie, matematické analýzy a vyrovnávacího počtu. Od roku 1876 do roku 1886 byl redaktorem časopisu Technische Blätter, ve kterém vyšla řada Czuberových prací z tohoto období. V roce 1879 Czuber přeložil do němčiny knihu Franze A. Meyera, profesora z Lutychu, Calcul des probabilités, která vyšla pod názvem Vorlesungen über Wahrscheinlichkeitsrechnung v nakladatelství Teubner v Lipsku. To bylo jistě důvodem, proč byl ve stejném roce jmenován korespondenčním členem Belgické společnosti věd se sídlem v Lutychu. Před příchodem do Brna  Czuber vydal v roce 1884 i vlastní knihu věnovanou teorii pravděpodobnosti s názvem Geometrische Wahrscheinlichkeiten und Mittelwerte, která byla přeložena v roce 1902 do francouzštiny.

Během svého brněnského pobytu Czuber připravil do tisku knihu Theorie der Beobachtungsfehler, která vyšla v Lipsku v roce 1891. Do brněnského období dále patří dvě geodetické práce, které vyšly v časopisu Technische Blätter. V časopisech Journal für die reine und angewandte Mathematik, Archiv der Mathematik und Physik a v Zeitschrift für Mathematik und Physik publikoval Czuber několik prací s geometrickou tématikou a je možno říci, že v dalším období se už geometrickými problémy prakticky nezabýval. Jeho tři práce v Monatshefte für Mathematik und Physik jsou věnovány otázkám teorie chyb.

Ve Vídni Czuberova vědecká i učitelská činnost kulminovala. Jeho práce se zabývaly mnoha oblastmi čisté, ale i aplikované matematiky. Zejména v oblasti teorie pravděpodobnosti byly jeho výsledky značně ceněny. To vedlo k tomu, že v roce 1894 byl pověřen sepsáním stati, která by zachytila vývoj a současný stav tohoto oboru. Téměř 300 stránková práce Die Entwicklung der Wahrscheinlichkeitstheorie und ihre Anwendungen vyšla v Jahresbericht der Deutschen Mathematiker-Vereinigung v roce 1899. Czuber je rovněž autorem článku Wahrscheinlichkeitsrechnung, který vyšel v roce 1900 v Encyklopädie der mathematischen Wissenschaften.

Na základě svých přednášek na vídeňské technice vydal v roce 1898 dvousvazkovou učebnici Vorlesungen über Differential und Integralrechnung, která v roce 1924 vyšla v pátém vydání. Jinou vysokoškolskou učebnicí je kniha Einführung in die höhere Mathematik, která vyšla poprvé v roce 1909 a ve třetím vydání v roce 1922.

V roce 1903 vyšlo asi nejhodnotnější Czuberovo dílo Die Wahrscheinlichkeitsrechnung und ihre Anwendung auf Fehlerausgleichung. Statistik und Lebensversicherung. Tato kniha, kterou se Czuber zařadil mezi nejpřednější odborníky v teorii pravděpodobnosti a jejich aplikací, vyšla v roce 1938 popáté. I na konci života, nemocný a mimo Vídeň, publikoval Czuber tři významné práce. V roce 1921 vyšla jeho kniha Die statistischen Forschungsmethoden, která v roce 1938 vyšla potřetí. V roce 1923 pak vydal knihy Die philosophischen Grundlagen der Wahrscheinlichkeitsrechnung a Mathematische Bevölkerungstheorie.

Seznam prací Emanuela Czubera: ve formátu html, ve formátu bib

Literatura:

1. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Události na VUT v Brně. 9 (1999), č. 1, str. 20 - 21.

2. Dolezal, E.: Emanuel Czuber. Jahresbericht der Deutschen Mathematiker-Vereinigung. 37 (1928), str. 287-297.

3. Radon, J.: Emanuel Czuber zum Gedächtnis. In. Nachrichten der Oesterreichischen Mathematischen Gesellschaft. 5 (1951), č. 13.

4. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002.
 

Autor: Pavel Šišma