Otakar Borůvka

Otakar Borůvka studoval na gymnáziu v Uherském Hradišti, odkud v roce 1916 přešel do posledního ročníku na vyšší vojenskou reálku do Hranic na Moravě. Aby se vyhnul službě v armádě během první světové války, zapsal se na vojenskou technickou akademii v Mödlingu u Vídně. V průběhu studia na akademii složil maturitu na I. německé reálce (1917), ta však nestačila k tomu, aby se mohl hlásit na vysokou školu a už vůbec ne na vysokou školu univerzitního typu. Protože chtěl ve studiích pokračovat, přihlásil se o pár měsíců později (1918) k "doplňovací" maturitě na svém domovském gymnáziu v Uherském Hradišti.

V roce 1918 se Otakaru Borůvkovi jeho přání splnilo. Ačkoliv nejprve uvažoval o studiu klasické filologie, z praktických důvodů se nakonec rozhodl pro stavební inženýrství a stal se posluchačem na České vysoké škole technické v Brně. Z akademie si přinesl velmi solidní základ matematických znalostí (učil ho tam R. Weitzenboeck), které pak na technice dále rozvíjel. Velkou inspirací mu byl jeho učitel M. Lerch, k němuž se jako jeden z mála studentů na matematiku zapsal. Lerch se mu svým matematickým uměním zamlouval natolik, že ho v roce 1920 následoval jako mimořádný posluchač na Přírodovědeckou fakultu nově vzniklé Masarykovy univerzity. Od školního roku 1920-21 byl Otakar Borůvka posluchačem jak na technice, tak na univerzitě, a současně ten rok pracoval jako asistent při fyzikálním ústavu na technice. Necelý rok nato mu místo asistenta, asistenta při ústavu matematiky na univerzitě, nabídl i M. Lerch a Otakar Borůvka ho s velkou radostí přijal. Na techniku už se následující rok nezapsal a začal se věnovat výhradně matematice.

V prosinci roku 1922 vykonal státní zkoušky z matematiky a fyziky a již předtím začal pod vedením M. Lercha pracovat na své disertační práci, za kterou získal v roce 1923 doktorát. Po Lerchově smrti se Borůvkovým nadřízeným stal E. Čech, který Borůvkovi umožnil další studium v zahraničí. Školní rok 1926-27 strávil Otakar Borůvka na studijní stáži u profesora E. Cartana na univerzitě v Paříži. Po návratu z Francie předložil Otakar Borůvka habilitační práci a na jejím základě se roku 1928 habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně. Ve školním roce 1929-30 opět ze studijních důvodů navštívil Paříž a ve studiu pokračoval i v následujícím školním roce, a to u profesora W. Blaschkeho v Hamburku. Domů se vrátil v roce 1931 a očekával jmenování mimořádným profesorem na brněnské univerzitě (přitom v roce 1928 odmítl nabídku na jmenování profesorem v Záhřebu). Období, v němž však návrh na Borůvkovo jmenování přišlo bylo velmi nešťastné - hospodářská krize a návrhy parlamentní komise na úspory v oblasti školství vedly k průtahům - a proto k němu došlo až v roce 1934, třebaže návrh na jeho jmenování byl podán již v roce 1929. Od roku 1934 Otakar Borůvka přednášel na univerzitě algebru, které se posléze začal věnovat důkladněji.

Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl Otakar Borůvka jako většina jeho kolegů poslán na dovolenou s čekatelným a během války se věnoval vědecké práci, zejména v oblasti algebry. V roce 1946 byl Otakar Borůvka jmenován řádným profesorem na Masarykově univerzitě v Brně (s platností od 1. května 1940), na které působil až do roku 1970, kdy musel z univerzity odejít. Po řadu dalších let ještě aktivně pracoval v Matematickém ústavu Akademie věd v Brně. V letech 1947-58 externě působil na bratislavské univerzitě. Roku 1959 získal Státní cenu Kl. Gottwalda za práce v oboru diferenciálních rovnic a v roce 1965 mu byl udělen Řád práce za vynikající pedagogickou a vědeckou činnost v matematice..

Pod vlivem E. Čecha se začal Borůvka věnovat diferenciální geometrii. V roce 1926 publikoval práci O jistém problému minimálním, v níž popsal algoritmus nalezení minimální kostry grafu. Od poloviny 30. let se věnoval algebře a svoje výsledky shrnul do monografie Základy teorie grupoidů a grup. Po druhé světové válce se věnoval studiu diferenciálních rovnic. V roce 1965 založil časopis Archivum mathematicum.
 

Literatura:

1. Třešňák, Z.; Šarmanová, P.; Půža, B.: Otakar Borůvka. Brno 1996.

2. Novotný, M.; Svoboda, K.: Zlámal, M.: K šedesátinám Otakara Borůvky. Časopis pro pěstování matematiky. 84 (1959), 236-250.

3. Koutský, K.: Prof. Otakar Borůvka šedesátníkem a laureátem státní ceny. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 4 (1959), str. 730-733.

4. Novotný, M.: Akademik O. Borůvka sedmdesátiletý. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 14 (1969), str. 198-199.

5. Časopis pro pěstování matematiky. 79 (1954), str. 89; 84 (1959), str. 236-250, 489-491; 90 (1965), str. 502; 94 (1969), str. 244-247; 95 (1970), str. 112-114; 104 (1979), str. 219-220; 109 (1984), str. 217-222; 114 (1989), str. 210-213.

6. Novotný, M.: Otakar Borůvka význačná osobnost brněnského vědeckého života. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie.19 (1974), str. 146-150.

7. Greguš, M.: Osemdesiat rokov profesora Otakara Borůvku. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 24 (1979), str. 177-178.

8. Šeda, V.: Spomienka na pôsobenie akademika O. Borůvku v Bratislave. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 34 (1989), str. 243-244.

9. Matematika ve škole. 3 (1952-53); 9 (1959), str. 324-328; 15 (1964-65), str. 90-91.

10. Rozhledy matematicko-přírodovědecké, 28 (194-49), str. 129-130.

11. Rozhledy matematicko-fyzikální, 37 (1959), str. 280-281.

12. Aplikace matematiky. 14 (1969), str. 253-255.

13. Neuman, F.: 95 years of Otakar Borůvka. Mathematica Bohemica. 119 (1994), str. 97-99.

14. Neuman, F.: Otakar Borůvka died. Mathematica Bohemica. 121 (1996), str. 107-108.

15. Šarmanová, P.: Otakar Borůvka a diferenciální rovnice. Dizertační práce. Masarykova univerzita, Brno 1998.
 

Autor: Jaroslav Folta, Andrea Lukášová, Pavel Šišma