Oskar Peithner von Lichtenfels

Oskar Alexander Peithner von Lichtenfels pocházel ze staré a vážené rodiny, která významně zasáhla do historie rakouského báňského školství v osobě Jana Tadeáše Peithnera (1727-1792). (Ten v roce 1762 vypracoval plán na zřízení první báňské akademie v Rakousku a zavedení pravidelného studia báňských věd. Byl nejprve profesorem těchto věd na univerzitě v Praze a od roku 1772 v Banské Štiavnici.) Oskar Peithner v roce 1861 zahájil svá gymnaziální studia, která zakončil maturitou v roce 1869 na vídeňském akademickém gymnáziu. V témže roce začal studovat na vídeňské technice, ale v důsledku nemoci musel studium v roce 1871 přerušit. Po svém uzdravení se rozhodl studovat matematiku a fyziku na vídeňské univerzitě. V letech 1872-75 však navštěvoval nejen přednášky na univerzitě, ale i matematické přednášky profesora Wincklera na technice. V roce 1875 ze zdravotních důvodů opět své studium přerušil, tentokrát na dva roky. V letech 1878-79 navštěvoval seminář profesora Koenigsbergera na univerzitě. Zde se věnoval studiu teorie funkcí a teorie eliptických funkcí. 4. července 1879 byl promován doktorem filozofie za práci Die Vorgeschichte der Theorie der elliptischen Integrale und Functionen.

Na podzim roku 1881 byl Peithner jmenován asistentem matematiky u profesora Kolbeho na technice. Na tomto místě působil šest let až do roku 1887. Během této doby se v roce 1884 na technice habilitoval pro algebraickou analýzu a analytickou geometrii v rovině a v prostoru. Přednášky z těchto oborů (teorie algebraických rovnic, úvod do analytické geometrie) konal na technice do roku 1890. Ve školním roce 1887/88 byl jedním ze dvou zástupců docentů v profesorském sboru.

Na podzim roku 1884 předložil Peithner habilitační práci i na univerzitě a požádal o habilitaci v oboru matematika. Jeho spis Über Minimalflächen v první části podává historický přehled teorie minimálních ploch a ve druhé části Peithner rozšířil počet do té doby známých minimálních ploch o další dva typy. Na základě vykonaného kolokvia (27. ledna 1885) a habilitační přednášky s názvem Theorem von Dupin (6. února 1885) byl 16. března 1885 Peithner jmenován soukromým docentem i na univerzitě. Na této škole v následujících letech postupně přednášel teorii eliptických integrálů a funkcí, aplikace teorie eliptických funkcí, aplikace diferenciálního a integrálního počtu v obecné teorii křivek a ploch, teorii algebraických rovnic, aplikace teorie funkcí na problémy geometrie, teorii čísel a úvod do teorie diferenciálních rovnic.

6. října 1890 byl Peithner jmenován profesorem matematiky na brněnské technice po smrti Franze Unferdingera. Již o několik měsíců později ho císař 17. května 1891 jmenoval mimořádným profesorem matematiky na technice v Grazu. 20. října 1896 byl jmenován profesorem řádným. Až do svého penzionování v roce 1921 byl Peithner profesorem druhé stolice matematiky. Ve třech funkčních obdobích byl ve školních letech 1898/99, 1913/14 a 1914/15 rektorem školy. Během svého působení v Grazu v zimě roku 1903 opět onemocněl a až do podzimu roku 1904 za něj konal přednášky druhý profesor matematiky Franz Hočevar.
 

Seznam prací Oskara Peithnera: ve formátu html, ve formátu bib

Literatura:

1. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Události na VUT v Brně. 9 (1999), č. 1, str. 20 - 21.

2. Ottowitz, N.: Der Mathematikunterricht an der Technischen Hochschule in Wien 1885-1918. Wien 1992, str. 358 - 361.

3. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002.
 

Autor:  Pavel Šišma