Miloš Zlámal studoval na 3. reálném gymnáziu v Brně, kde v roce 1944
maturoval. Poté byl totálně nasazen v tehdy německé Wroclawi a do
vlasti se vrátil na jaře roku 1945. Od června 1945 byl posluchačem na
přírodovědecké akultě v Brně, kde v roce 1948 vykonal státní zkoušky z
matematiky a fyziky a v následujícím roce získal titul doktora
přírodních věd. V období od 1. prosince 1947 do 31. března 1948 byl
pomocnou vědeckou silou na fakultě, poté působil do 31. července 1950
jako asistent na brněnské technice. Od 1. srpna 1950 byl aspirantem
matematické analýzy u prof. Knichala
při Ústředním ústavu matematickém v Praze. Aspirantura byla přerušena
základní vojenskou službou od 1. listopadu 1951 do 30. září 1952. Od 1.
října 1952 do 30. června 1954 byl aspirantem u profesora Otakara Borůvky na přírodovědecké
fakultě v Brně. Poté na fakultě působil jako asistent a v roce 1955 se
stal kandidátem matematicko-fyzikálních věd. Od 1. června 1956 pracoval
na fakultě jako docent.
V roce 1961 odešel na VUT v Brně, kde se stal vedoucím Laboratoře
počítacích strojů a v roce 1963 byl jmenován jejím ředitelem. Ve
stejném roce obhájil doktorskou dizertaci a v roce 1965 byl jmenován
profesorem matematiky. Funkci ředitele laboratoře, která byla později
přeměněna na Oblastní výpočetní centrum, zastával 27 let. Počátkem roku
1990 přešel s celou skupinou spolupracovníků na katedru matematiky
Fakulty strojní VUT, kde ve své práci pokračoval i po penzionování v
roce 1995.
Zlámal je autorem 70 článků, z nichž 47 je věnováno metodě konečných
prvků. Nejprve se ovšem zabýval oscilačními a asymptotickými
vlastnostmi obyčejných diferenciálních rovnic. V roce 1968 publikoval v
časopise Numerische Mathematik článek
On the finite element method, který je možno považovat za zrod
metody
konečných prvků. O této metodě v tom roce přednášel na konferenci v
Edinburku. V dalším období se stal světově uznávaným odborníkem a se
svými spolupracovníky dosáhl vynikajících teoretických i praktických
výsledků.
Profesor Zlámal založil a 30 let vedl Seminář z numerických metod,
vychoval řadu aspirantů a byl 28 let členem redakční rady časopisu Aplikace matematiky. V roce 1974
byl oceněn Státní cenou K. Gottwalda, v roce 1980 získal medaili
Bernarda Bolzana a o čtyři roky později čestný doktorát na technice v
Drážďanech. Z dalších ocenění můžeme jmenovat například pamětní medaili
Univerzity Karlovy z roku 1992.
Literatura:
1. Nedoma, J., Ženíšek, A.: K šedesátinám
člena korespondenta ČSAV prof. RNDr. Miloše Zlámala, DrSc., laureáta
státní ceny K. Gottwalda. Aplikace
matematiky, 29 (1984), 470-473.
2. Ráb, M.: K šedesátinám profesora Miloše
Zlámala. Časopis pro pěstování
matematiky, 109 (1984), 436-441.
3. Čermák, L., Nedoma, J, Ženíšek, A.: In memoriam professor Miloš Zlámal (1924-1997). Appl. Math., 43 (1998), 77-79.
4. Čermák, L., Nedoma, J, Ženíšek, A.: In
memoriam professor Miloš Zlámal. Czechoslovak
Mathematical Journal, 48 (1998), 185-191.
5. Ženíšek, A.: Třicet let matematické teorie
metody konečných prvků. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie.
44 (1999), str. 37-41.
6. Franců, J.: K nedožitým osmdesátinám profesora Zlámala. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 49 (2004), č. 4, str. 345-347.
Autor: Pavel
Šišma