Milan Mikan studoval na reálkách v Praze a v Kutné Hoře, kde v roce 1910 maturoval. V letech 1910-14 studoval matematiku a deskriptivní geometrii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a současně studoval i na technice. Po ukončení studia vyučoval na různých středních školách v Praze, v letech 1919-22 v Uherském Hradišti. V roce 1922 se stal asistentem deskritptivní geometrie u profesora B. Procházky a později u profesora J. Kounovského na pražské technice. Zde v roce 1928 získal doktorát technických věd za práci Kvadratická reprodukce šesti bodů v prostoru a prostorová kvintika rodu 2. V roce 1933 se na technice habilitoval s prací O jisté Cremonově příbuznosti ve čtyřrozměrném prostoru. V roce 1934 mu byla habilitace přenesena i na univerzitu. Během války učil Milan Mikan na vyšší průmyslové škole v Praze. V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem matematiky a deskriptivní geometrie na Vysoké škole báňské v Ostravě. V roce 1951 se vrací do Prahy a působí na Vysoké škole zemědělské.
V prvním období své vědecké práce se Milan Mikan věnoval klasické algebraické
geometrii. Později se soustředil na diferenciální geometrii. Snažil se
o popularizaci matematiky v rozhlase a vydal populární výklad dějin matematiky
a geometrie s názvem Jak se vyvinula matematika a geometrie.
Literatura:
1. Havlíček, K.: Šedesát pět let profesora Milana Mikana. Časopis pro pěstování matematiky. 82 (1957), 497-499.
2. Havlíček, K.: Prof. Dr. Milan Mikan sedmdesátníkem. Časopis pro pěstování matematiky. 87 (1962), 386-387.
3. Urban, A.: Sedmdesát pět let profesora Dr.
Milana Mikana. Časopis pro pěstování matematiky. 92 (1967), 241-242.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma