Po maturitě na libereckém gymnáziu, v roce 1937, pokračoval František Nožička ve studiu matematiky a fyziky na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Jeho studium bylo násilně přerušeno 17. listopadem 1939, kdy byl po účasti na pohřbu Jana Opletala zatčen. Prožil tři roky v koncentračním táboře v Oranienburg-Sachsenhausenu a po propuštění vykonával v rámci tzv. totálního nasazení různé manuální pomocné práce. Po válce, v roce 1946, dokončil svá studia na univerzitě. Ještě téhož roku se stal z iniciativy V. Hlavatého, jehož žákem Nožička byl,  asistentem. V roce 1949 získal doktorát přírodních věd a v roce 1953 se habilitoval a stal se docentem nově zřízené matematicko-fyzikální fakulty. V roce 1960 byl jmenován profesorem. Byl vedoucím několika kateder na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity a vybudoval zde Centrum numerické matematiky. V roce 1998 mu byla udělena Zlatá medaile Karlovy univerzity. Nožička spolupracoval s Vysokou školou strojní a textilní v rodném Liberci a za tuto činnost získal čestné občanství města Liberce.

Od roku 1937 byl František Nožička členem Jednoty československých matematiků, po dvě funkční období stál v letech 1970-76 v čele pražské pobočky. V roce 1990 byl zvolen na sjezdu Jednoty v Nitře prvním předsedou nově ustavené Jednoty českých matematiků a fyziků a po tři roky tak řídil, na federativním principu vytvořenou, Jednotu československých matematiků a fyziků.

František Nožička nejprve pracoval v oblasti diferenciální geometrie, zvláště afinní geometrie, dále analytické mechaniky a speciální teorie relativity. Později se stal uznávaným odborníkem v lineárním a dynamickém programování a v teorii optimalizačních procesů. Jeho práce v oblasti aplikací optimalizačních procesů měla velkou odezvu i v zahraničí a v důsledku toho dostal nabídku Humboldtovy univerzity v Berlíně, aby zde zřídil pracoviště orientované na rozvoj matematických metod v ekonomii. Nožička nabídku přijal a po zkončení jednoročního pobytu s tímto pracovištěm udržoval i nadále úzké vědecké kontakty. V Berlíně vyškolil 26 doktorandů a tamní univerzita mu v roce 1979 udělila čestný doktorát.
 

Literatura:

1. Havlíček, K.: Čilý šedesátník. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 23 (1978), str. 109-111.

2. Vlach, M.; Zimmermann, K.: 70 let profesora Františka Nožičky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 33 (1988), str. 101-102.

3. Zimmermann, K.: Celebrating eighty years of Professor Nožička. Mathematica Bohemica. 124 (1999), str. 103-107.

4. Zajac, Š., Zimmermann, K.: Zemřel profesor František Nožička. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 49 (2004), č. 3, str. 259-261.
 

Autor:  Pavel Šišma