Po maturitě (1902) na reálce v Ječné ulici v Praze zahájil František Kadeřávek studia na strojním odboru České vysoké škole technické v Praze. Rozsah učiva probíraného na technice neuspokojoval zcela Kadeřávkovy požadavky, a tak se ještě mimo to věnoval podrobněji matematice, stereotomii, elektrodynamice a jiným předmětům. V letech 1905-07 byl posluchačem i Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde studoval odborné matematické předměty u profesora K. Petra a profesora J. Sobotky. V roce 1908 dosáhl aprobace pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách. V té době již dva roky působil jako asistent deskriptivní geometrie u profesora K. Pelze na české technice v Praze. Vedle asistentských povinností navíc v roce 1909 suploval deskriptivní geometrii pro stavební obor za nemocného profesora V. Jarolímka. Toto suplování se protáhlo do Jarolímkova odchodu do důchodu a pak až do Kadeřávkova jmenování profesorem. V roce 1910 byl František Kadeřávek promován doktorem technických věd (disertační práce O zvláštní zborcené ploše) a o dva roky později (1912) se na technice habilitoval pro obor syntetické geometrie. Uznáním jeho práce byl návrh na místo mimořádného profesora deskriptivní geometrie na České vysoké škole technické v Praze, kterým byl jmenován v roce 1917. A v roce 1920 byl pak ustanoven řádným profesorem a stal se přednostou Ústavu deskriptivní geometrie a stereotomie. Mimo techniku František Kadeřávek ještě přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze.
František Kadeřávek byl jedním z několika významných českých geometrů
na přelomu 19. a 20 století. Jeho práce se zabývají projektivní geometrií
kuželoseček a kvadrik, geometrickými příbuznostmi, zborcenými plochami,
křivkami a plochami součtovými, teorií osvětlování a dalšími oblastmi deskriptivní
geometrie. V roce 1929-30 vydal společně s J.
Klímou a J. Kounovským dvoudílnou
učebnici Deskriptivní geometrie. Mimo to je František Kadeřávek
autorem knih Perspektiva, příručka pro architekty, malíře a přátele
umění (1922), Relief, příručka pro sochaře a architekty (1925)
a Geometrie a umění v dobách minulých (1935). František Kadeřávek
se věnoval se i historické práci, zajímal se zejména o historii pražské
techniky. Práce z této oblasti už však nedokončil.
Literatura:
1. Šedesát let profesora dr Františka Kadeřávka. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 71 (1946), str. D94-96.
2. Menšík, M.: Prof. Ing. Dr techn. František Kadeřávek sedmdesátníkem. Matematika ve škole. 5 (1955), str. 498-500.
3. Kepr, B.: Sedmdesát pět let profesora Františka Kadeřávka. Časopis pro pěstování matematiky. 80 (1960), str. 384-385.
4. Kepr, B.: Zemřel profesor František Kadeřávek, nositel Řádu republiky. Časopis pro pěstování matematiky. 87 (1962), 113-114.
5. Havlíček, K.: Prof. Dr. František Kadeřávek zemřel. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 6 (1961), str. 231-234.
6. Kepr, B.: Vzpomínáme na profesora Kadeřávka. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 11 (1966), str. 40.
7. Balada, F.: Sedmdesátépáté výročí narozenin prof. inž. Dr. Františka Kadeřávka nositele Řádu republiky. Matematika ve škole. 11 (1960-61), str. 248-250.
8. Drábek, K.: Sté výročí narození profesora Františka Kadeřávka. Pokroky
matematiky, fyziky a astronomie. 30 (1985), str. 290-292.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma