František Hoza studoval na nižší reálce v Hradci Králové a na české reálce v Praze. Od roku 1861 do roku 1865 byl posluchačem strojního odboru na technice v Praze. Od roku 1865 učil matematiku a deskriptivní geometrii na reálce v Praze. V roce 1868 se stal asistentem prof. F. Tilšera na pražské technice. Od roku 1869 působil jako profesor na reálkách v Litomyšli a poté v Hradci Králové. Zde se stal v roce 1886 ředitelem. Od roku 1891 působil jako ředitel české rálky v Plzni a konečně od roku 1895 reálky na Malé Straně v Praze. V roce 1896 byl jmenován vládním radou.

František Hoza z pověření ministerstva napsal Instructionen für d. Unterricht an den Realschulen (1881). Je autorem učebnic: Základové měřictví v prostoru (1878), Základové měřictví v rovině (1880), Měřické tvaroznalství spojené s kreslením (1881), Algebra pro vyšší reálky (1892). V Časopise pro pěstování matematiky a fyziky vyšly jeho práce: Příspěvek k dějepisu trochoid (1871), Popis přístroje k znázornění kolmých průmětů (1872), Příspěvek k theorii podřízených determinantů (1876), Kombinatorický důkaz poučky o násobení dvou determinantů (1876), O složitém úrokování a počtu důchodovém (1876), Některé vlastnosti pravidelných těles vypuklých (1877), Sestrojení tečny ke konchoidě (1878). Publikoval práce s matematickým obsahem i jiných časopisech.
 

Literatura: Ottův slovník naučný

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma