Bernard Bolzano vystudoval piaristické gymnázim v Praze, které ukončil s výborným prospěchem roku 1796. Poté se věnoval studiu matematiky a logiky v tříleté filozofické přípravce, kde přednášel S. Vydra. Školní rok 1799-1800 soukromě studoval zejméne matematiku a filozofii a současně navštěvoval přednášky prvního a druhého ročníku na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, a to zejména přednášky matematika F. J. Gerstnera. Přes obrovský zájem o matematiku a filozofii se po uplynutí tohoto roku rozhodl pro studium teologie. Na podzim roku 1804 se Bernard Bolzano ucházel o místo profesora matematiky na pražské univerzitě, které se uvolnilo odchodem S. Vydry do penze. Přestože při konkurzní zkoušce, která byla na místo vypsána, obstál velmi dobře, byl tento post udělen staršímu uchazeči, L. Janderovi. Bernard Bolzano se stal knězem a na univerzitu nastoupil o rok později, v roce 1805, kdy přijal místo univerzitního učitele náboženství. V témže roce získal i titul doktora filozofie. V roce 1819 mu bylo znemožněno učit a rok poté byl z učitelského úřadu z rozhodnutí císaře pro své reformátorské názory nakonec suspendován.
Od roku 1820 tedy žil Bolzano spíše v ústraní a věnoval se, za podpory svých přátel, především své vědecké práci. Období 1830 - 1841 strávil mimo Prahu, v Těchobuzi na Pacovsku, kde mimo jiné napsal i svou autobiografii věnovanou Anně Hoffmannové, která se o něj od roku 1823 starala. Ani Bolzanův odchod z univerzity však neznamenal konec jeho stíhání pro názory, které měly odezvu hlavně v řadách studentů. Proces, který proti Bolzanovy vedla církevní vyšetřovací komise, se vlekl až do roku 1828. V letech 1841 -1848 se Bernard Bolzano jako sekretář podílel na práci pro Královskou českou společnost nauk, kde hojně přispíval svými přednáškami. A v tomto období vznikla i řada jeho matematických pojednání.
Jeho matematická prvotina Betrachtungen über
einige Gegenstände der Elementargeometrie z roku 1804 se zabývala problémem
rovnoběžek. Další práce z let 1810-17 (Beyträge zu einer begründeteren
Darstellung der Mathematik, Der binomische Lehrsatz und als Folgerund aus
ihm der polynomische und die Reihen..., Rein analytischer Beweis...)
a 1833-48 (Wissenschaftslehre, Grössenlehre.) věnoval Bolzano zpřesňování
základů matematické analýzy. Většina jeho prací zůstala v rukopisech s
výjimkou díla Paradoxien des Unendlichen, které vyšlo v roce 1851
v Lipsku a ovlivnilo tvůrce teorie množin Georga Cantora.
Literatura:
1. Loužil, J.: Bernard Bolzano. Praha 1978.
2. Jarník, V.: Bolzano a základy matematické analýzy. JČSMF. Praha 1981.
3. Fels, H.: Bernhard Bolzano, sein Leben und sein Werk Leipzig, 1929.
4. Sebestik, J.: Logique et mathématique chez Bernard Bolzano. Paris, 1992.
5. Veselý, F.: Život Bernarda Bolzana a jeho matematicko-přírodovědecké práce. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 2 (1957), str. 119-127, 234-243.
6. Kolman, A.: Bernard Bolzano. Praha 1958.
7. Petr, K.: B. Bolzano a jeho význam v matematice. Praha 1926.
8. Veselý, F.: Život a dílo B. Bolzana. Matematika ve škole. 6 (1956), str. 449-464;
9. Matematika ve škole. (1959), str. 111-113.
10. Seidlerová, I.: Sociální a politické názory B. Bolzana. Praha.
11. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 6 (1961), str. 283-84; 15 (1970), str. 133-137.
12. Časopis pro pěstování matematiky. 81 (1956), str. 237; 388-390; 391-395; 83 (1958), str. 230-235; 87 (1962), str. 225-226; 91 (1966), str. 237-238.
13. Ottův slovník naučný, IV.
14. Rychlík, K.: Bolzanův pobyt v Liběchově. Matematika ve škole. 9 (1959), str. 111-113.
15. Bolzano, B.: Vlastní životopis. Praha 1981.
16. Folta, J.: Život a vědecké snahy Bernarda Bolzana. Matematika a fyzika ve škole. 12 (1981-82), str. 85-95.
17. Russ, S.: Bolzanův analytický program. Pokroky
matematiky, fyziky a astronomie. 38 (1993), str. 249-259.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma