Narozen: 7. května 1926 v Praze
Jaroslav Kurzweil po ukončení střední školy v roce 1945 studoval na přírodovědecké fakultě v Praze matematiku a fyziku. Studium ukončil v roce 1949. Do roku 1951 byl asistentem na katedře matematiky a deskriptivní geometrie na ČVUT. V roce 1950 získal titul doktora přírodních věd a od roku 1951 byl aspirantem v Ústředním ústavu matematickém, kde působí dodnes. V roce 1955 se stal kandidátem věd a vedoucím oddělení obyčejných diferenciálních rovnic v Matematickém ústavu ČSAV. V roce 1958 se stal doktorem věd, v roce 1964 mu byla za matematiku udělena státní cena a v roce 1966 byl jmenován profesorem. Dlouhou dobu (1964-2000) přednášel na matematicko-fyzikální fakultě základní kurz diferenciálních rovnic. V roce 1968 byl zvolen členem korespondentem a v roce 1988 se stal akademikem. V roce 1981 mu ČSAV udělila medaili B. Bolzana, v roce 1996 mu AV ČR udělila medaili za zásluhu o vědu a prezident ČR státní vyznamenání Medaili za zásluhy. V letech 1998-2002 byl předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků. Byl ředitelem Matematického ústavu AV ČR v letech 1990-96, od roku 1990 do roku 2000 byl předsedou akreditační komise vlády ČR.
Vědeckou dráhu Jaroslav Kurzweil zahájil pod vedením prof. V. Jarníka v metrické teorii diofantických aproximací. Krátce pak odbočil do oblasti nelineární funkcionální analýzy a jeho výsledky jsou dodnes inspirativní v oblasti geometrie Banachových prostorů. V období 1955-57 přispěl k teorii stability tím, že nalezl některé věty obrácené k větám Ljapunovova typu a pomocí metody, kterou vytvořil, umožnil konstrukci hladkých Ljapunovovských funkcí, které jsou vhodné ke studiu silné stability triviálního řešení soustavy obyčejných diferenciálních rovnic. V dalším období se věnoval otázkám spojité závislosti řešení diferenciální rovnice na parametrech. Výzkum systémů s rychle oscilujícími členy jej přivedl k vytvoření teorie zobecněných diferenciálních rovnic a v roce 1957 k prvním publikacím v tomto směru. Teorie spočívala na pojmu zobecněného Perronova integrálu. Tato integrace je dodnes předmětem výzkumu a je ve světě nazývána Henstockovou-Kurzweilovou.
V letech 1960-64 Kurzweil přispěl k nově vznikající matematické teorii regulace a započal základní výzkum v této oblasti v Československu. Problematika teorie regulace se posléze stala základem jeho prací o diferenciálních inkluzích v letech 1977-84. Důležitou částí jeho díla (v letech 1967-70) je teorie invariantních variet pro toky, v níž jde o studium moderní teorie dynamických systémů metodami diferenciální geometrie. Po tomto období následovala v letech 1970-75 řada prací o globálních řešeních funkcionálních diferenciálních rovnic.
Od poloviny 80. let se Kurzweil vrátil k soustavnému vyšetřování součtově
definovaných neabsolutně konvergentních integrálů přes vícerozměrné intervaly
a jeho vědecké úsilí je i v dnešní době orientováno tímto směrem.
Literatura:
1. Czechoslovak Mathematical Journal, 36 (1986), str. 147-166.
2. Časopis pro pěstování matematiky, 111 (1986), str. 91-111.
3. Jarník, J.: Šedesát let prof. Jaroslava Kurzweila. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 31 (1986), str. 116-117.
4. Jarník, J., Schwabik, Š.: Jaroslav Kurzweil septuagenarian. Mathematica Bohemica. 121 (1996), str. 215-222.
5. Schwabik, Š., Smítal, J.: Jaroslav Kurzweil, předseda JČMF, se dožívá
75 let. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 46 (2001), str.
163-165.
Autor: Pavel
Šišma