Sigismund Hartmann vstoupil v roce 1647 do jezuitského řádu, stal se
knězem a získal i doktorát teologie. Krátkou dobu vyučoval na
jezuitském gymnáziu v Brně. Později byl profesorem matematiky na
univerzitách
ve Vratislavi, Olomouci a Praze. V Olomouci učil matematiku v roce
1666,
dále logiku (1665), fyziku (1666), metafyziku (1667), dogmatiku
(1674-1676),
polemiku (1675), hermenautiku (1677-1678), byl také děkanem teologie
1678.
V Praze 10 let přednášel (kolem roku 1668) teoretickou matematiku a
geometrii.
Pro své schopnosti byl současníky nazýván českým Eukleidem. Vydal
několik
astronomických a fyzikálních spisů. Většina jeho matematických spisů se
ztratila.
Literatura:
1) Vetter, Q.: Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. století. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. VI (1961), str. 214.
2) Ottův slovník naučný, sv. X, str. 923.
3) Vetter, Q.: Šest století matematického a
astronomického
učení na univerzitě Karlově v Praze. Věstník KSČN, 1952.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma