Valentin Stanzel působil od roku 1643 jako profesor matematiky na univerzitách v Praze a v Olomouci. Poté požádal o misii v Západní Indii, a proto byl poslán na přípravné studium do Portugalska do Evory, kde na univerzitě přednášel astronomii a v Lisabonu matematiku. Konečně odešel v roce 1663 do Brazílie, od roku 1685 byl profesorem teologie v San Salvatoru a nakonec se dostal do brazilské Bahie, kde byl od roku 1694 rektorem jezuitské koleje a vedoucím hvězdárny.

Během pražského působení Stanzel sestrojil měřičský přístroj k vyměřování přístupných a nepřístupných vzdáleností, výšek a hloubek, při nivelizaci a výpočtu poloměru zemského. Návod k použití tohoto přístroje vyšel v Praze v roce 1653. V Evoře vydal spis Orbis Alfonsinus sive Horoscopium universale, popis slunečních hodin ukazujících najednou hodinu všech zemí světa.

Literatura:

1. Vetter, Q.: Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. století. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. VI (1961), str. 213-214.

2. Šimek, A.: Moravané zasloužilí o rozvoj matematiky a geometrie. Rukopis.

3. Vetter, Q.: Šest století matematického a astronomického učení na univerzitě Karlově v Praze. Věstník KSČN, 1952.

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma