Václav Posejpal absolvoval gymnázium v Hradci Králové a poté v letech 1895-99 studoval na filozofické fakultě v Praze matematiku a fyziku. V roce 1900 získal doktorát za práci O řadách Fourierových se zvláštním zřetelem k pracím Cauchyho a vykonal zkoušky učitelské způsobilosti. Působil pak na středních školách v Hradci Králové a v Praze. V roce 1908 odjel na studijní pobyt do Paříže, kde pracoval na své habilitační práci z fyziky. Habilitoval se v roce 1910 s prací věnovanou vlivu magnetického pole na Voltův potenciál. Stal se pak v roce 1919 mimořádným a od roku 1921 řádným profesorem experimentální fyziky na pražské univerzitě a ředitelem fyzikálního ústavu.
Posejpal byl autorem učebnice aritmetiky pro učitelské ústavy. Pracoval velmi aktivně ve výboru Jednoty a napsal Dějepis Jednoty českých matematiků a fyziků. Většina jeho prací je ovšem věnována fyzikálním problémům. V edici Knihovna spisů matematických a fyzikálních, sv. 12, vyšel jeho spis Roentgenovy X paprsky, který byl prvním českým spisem o této problematice. Od roku 1924 byl členem a generálním tajemníkem Národní rady badatelské. Získal čestné doktoráty na univerzitách v Nancy a v Poitiers. Byl řádným členem Královské české společnosti nauk, mimořádným členem České Akademie, Rytířem čestné legie.
Literatura:
1. Dolejšek, V.: Prof. dr. V. Posejpal šedesátníkem. Časopis pro pěstování matematiky a fyziky. 64 (1935), str. D5-D7.
2. Kotyk, J.: Za profesorem dr. Václavem Posejpalem. Matematika a fyzika ve škole. 5 (1974), str. 717-719.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel
Šišma