Václav Hruška studoval na české technice a na univerzitě v Praze, kde v roce 1910 získal aprobaci k vyučování matematice a deskriptivní geometrii na vyšším stupni středních škol. V roce 1911 se stal asistentem na technice v Praze. Později na této škole habilitoval a působil jako profesor aplikované matematiky.

Václav Hruška se nejprve věnoval studiu relací mezi periodami Abelových funkcí, později však svoji pozornost obrátil ke studiu numerických a grafických metod. V této oblasti začal spolupracovat s V. Láskou a jejich spolupráce vedla k napsání dvou knih: Počet grafický a graficko mechanický (1923) a Teorie a praxe numerického počítání (1934). V roce 1952 vydal Hruška opět knihu Počet grafický a graficko mechanický, která má šestinásobný rozsah oproti první publikaci.

Osobní nasazení Václava Hrušky bylo klíčové při zakládání oboru matematických strojů v Československu. Svými intervencemi pomáhal  překonat nedůvěru a někdy také nedorozumění, které byly spojeny se  zakládáním Laboratoře matematických strojů (později Výzkumný ústav  matematických strojů - VÚMS). Antonín Svoboda, zakladatel oboru  výpočetní techniky, na něj vzpomínal jako na člověka, který správně  pochopil důležitost oboru. Hlavní posluchárna Ústavu matematických  strojů na Loretánském náměstí nesla jméno profesora Hrušky a Václav  Hruška byl také prvním vědeckým redaktorem sborníku Stroje na  zpracování informací, publikovaného Laboratoří matematických strojů od  roku 1953.

Literatura: 

1. Pleskot, V.: Zemřel profesor Dr Václav Hruška. Časopis pro pěstování matematiky. 79 (1954), 375-378.

2 . Pleskot, V.: Prof. Dr. Václav Hruška. Stroje na zpracování informací. 3  (1955), str. 9-14

Autor: Jaroslav Folta, Helena Durnová, Pavel Šišma