Theodorus Moretus vstoupil v r. 1618 do jezuitského řádu a v letech 1620 - 1627 studoval v Lovani; uvádí se, že jeho učitelem matematiky byl asi nejvýznamnější jezuitský matematik oné doby Gregorius a Sancto Vincentio. Potom v r. 1629 působil jako profesor matematiky na jezuitské koleji v Münsteru; mezitím jeho učitel Gregorius odešel do Prahy, měl však zdravotní problémy (asi mohlo jít o mrtvici) a proto byl na jeho žádost vyslán do Prahy Moretus, aby Gregoriovi pomáhal (1630 - 1631). Zatímco Gregorius v rámci válečných událostí třicetileté války Prahu opustil, Moretus už zůstal až do smrti v české provincii S.J. a působil zde jako profesor na řádových kolejích v Olomouci (1632 - 1634), v Praze (1634 - 1639, 1641, 1649 - 1652) a Vratislavi (1659 - 1662, 1663 - 1667), kde také zemřel. Jezuitská kolej ve Vratislavi sice v Moretově době neměla formálně univerzitní status (ten získala až v r. 1702), ale její úroveň byla vysoká a jezuitští profesoři matematiky přecházeli běžně mezi kolejemi v Praze, Olomoucí a Vratislaví.
Datování Moretova působení na různých školách se v různých pracích poněkud liší; zde vycházíme z nejpodrobnější práce (1). V letech 1639 - 1649 pobýval v důsledku událostí třicetileté války v jezuitských kolejích ve Znojmě, Jihlavě, Březnici a na Malé Straně v Praze, kde působil v různých funkcích; v letech 1652 - 1659 působil v různých funkcích v jezuitských kolejích v Klatovech, Nise a Hlohově. Žádná z těchto kolejí však neměla charakter vysoké školy a Moretus se zde věnoval nejen činnosti učitelské, ale plnil i celou řadu dalších administrativních a náboženských funkcí.
Věnoval se hlavně fyzice a astronomii (2);
o jeho významu pro rozvoj fyziky v českých zemích svědčí skutečnost, že
v knize Legatus uranicus vydané v Praze v r. 1683 je nazýván
"Provinciae nostrae Archimedes". V bibliografii
jeho prací v knize (3) je uvedeno více než deset tištěných prací, které
jsou podle názvu věnovány (v tehdejším pojetí) matematice, zdá se však,
že z dnešního hlediska jde vesměs o práce fyzikální nebo astronomické.
Zachovalo se také několik jeho obsáhlých rukopisů, v nichž se věnuje i
některým matematickým problémům; např.
v rukopise Exercitationes mathematicae, physicae, poeticae atque
sermones, uloženém v pražské Národní knihovně
pod signaturou VI B 12 a,b se podle (4) také zabývá geometrií, hlavně kuželosečkami.
Literatura:
1. Hoffmann, H.: Theodorus Moretus. 107. Jahresbericht der Schlesischen Gesellschaft für vaterländische Cultur, str. 118 - 155. Breslau 1935.
2. Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století. Ed. L. Nový. ČSAV, Praha 1961, str. 80, 81, 107.
3. Schuppener, G,: Jesuitische Mathematik in Prag im 16. und 17. Jahrhundert (1556 - 1654). Leipziger Universitätsverlag, Leipzig 1999, str. 175 - 177.
4. Vetter, Q.: Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. století. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. VI (1961), str. 216.
5. Vetter, Q.: Šest století matematického
a astronomického učení na univerzitě Karlově v Praze. Věstník KSČN, 1952.
Autoři:
Pavel
Šišma, Karel
Mačák