Max Ungar


Narozen: 5. srpna 1850 v Boskovicích
Zemřel: 1. října 1930 v Brně


Herrmann a Jetti Ungarovi, majitelé prosperující "továrny: na likéry a výčepu v židovském městě Boskovicích, měli šest dětí. Nejstarším z nich byl Max (židovským jménem Markus). Vychodil národní a hlavní německou židovskou školu v rodišti, od devíti let se učil i u soukromých učitelů. Na podzim 1864 odešel na studia do ješivy v Eisenstadtu, kde se kromě talmudu vyučovalo i některým oborům světských věd. Soukromě složil v létě 1865 zkoušku za 4. ročník gymnázia v blízké Šoproni, Vrátil se do Boskovic, kde mu otec zařídil obchod se smíšeným zbožím. Ale kupecké zaměstnání ho neuspokojovalo. Věnoval se režírování ochotnického židovského divadla a vedení židovského pěveckého sboru. Zasnoubil se s Marií Ptáčkovou, dcerou notáře JUDr. Karla Ptáčka, v letech 1876-1880 starosty křesťanských Boskovic. Max za jediný rok složil maturitu na brněnském gymnáziu, v letech 1875-79 vystudoval na vídeňské univerzitě matematiku a fyziku. Roku 1879 se stal ve Vídni univerzitním asistentem. S Marií se oženil 10. září 1879. Roku 1880 dosáhl doktorátu filozofie. Ve Vídni se manželům narodil 15. listopadu 1880 syn Fritz, který zůstal jejich jediným dítětem. Max roku 1881 publikoval tři vědecké práce z matematiky, roku 1882 se stal soukromým docentem matematiky na vídeňské univerzitě, kde čtyři roky přednášel. Protože však marně čekal na jmenování profesorem, odešel s rodinou do Boskovic a vedl otcův podnik. Po otcově smrti převzal podnik Maxův bratr Emil. Max zkoušel opět štěstí ve Vídni, ale roku 1894 přesídlil natrvalo s rodinou do Brna. I se synem se stal katolíkem roku 1900. Žil v Brně jako soukromník z kapitálu ze svého dědického podílu. Věnoval se matematice a astronomii, vedle toho rád a dobře hrával šachy v brněnských kavárnách. V letech 1906-08 přednesl několik příspěvků v semináři organizovaném na německé technice v Brně.

Literatura:

1. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002, str. 178-180.

2. Bratský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice 1999.
 

Autor: Pavel Šišma