Jan Marcus Marci byl především lékařem a fyzikem. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a poté na univerzitách v Olomouci a v Praze. V roce 1625 získal v Praze doktorát medicíny. Současně získal místo mimořádného profesora na lékařské fakultě. V roce 1626 byl jmenován fysikem (lékařem) království českého a roku 1630 řádným profesorem na univerzitě. V roce 1658 byl jmenován osobním lékařem císaře Leopolda I. a v roce 1662 rektorem univerzity. Vedle své profesury vykonával úspěšnou lékařskou praxi. Proslavil se svými objevy fyzikálními o rázu pružných těles a o lomu světla. Za tyto výsledky byl jmenován členem Královské společnosti nauk v Londýně. Z problémů čistě matematických ho upoutala kvadratura kruhu. Té věnoval dva spisy De proportione motus figurarum rectilinearum et circuli quadratura ex motu, který vyšel v Praze v roce 1648, a Labyrinthus, in quo via ad circuli quadraturam pluribus modis exhibetur, vydaného v Praze v roce 1654.
 

Literatura:

1. Vetter, Q.: Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. století. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. VI (1961), str. 218.

2. Marek, J.: Fyzikální dílo Jana Marca Marci z Kronlandu. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 12 (1967), str. 356-362.

3. Jáchim, F.: Jan Marek Marci. Matematika a fyzika ve škole. 16 (1985-86), str. 62-65.

4. Ottův slovník naučný.

5. Horák, Z., Machalický, J.: Jan Marek - fyzik a technik. Vesmír. 46 (1967), str. 271-273.

6. Malíšek, V.: Jan Marek Marků, světlo zářící z doby temna. Matematika, fyzika, informatika. 4 (1994-95), str. 436-437.

7. Štoll, I.: Jan Marek Marci - první český fyzik. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 41 (1996), str. 281-295.
 

Autor:  Pavel Šišma