Ludwig Holzer byl synem středoškolského profesora Josefa Holzera, který působil mimo jiné také na gymnáziu v Moravské Třebové. Ludwig v roce 1910 maturoval na gymnáziu v Pule a v dalším studiu pokračoval na univerzitě v Grazu. Tam vykonal 10. června 1915 zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky. 16. listopadu 1915 byl povolán do armády a demobilizován byl až na počátku prosince 1918. Bojoval na východní frontě v Pobaltí. Během války získal 17. března 1917 doktorát filozofie za práci Über einige ternäre kubische homogene diophantische Gleichungen, für die der Unmöglichkeitsbeweis mit Hilfe der quadratischen Zahlkörper $i=\sqrt{-1}$, $\sqrt{3}$, $\sqrt{-3}$ geführt werden kann.
Dne 25. března 1920 byl Holzer jmenován prozatímním asistentem matematiky na brněnské německé technice v Brně. Na konci září roku 1924 předložil Holzer habilitační spis, ale k jeho jmenování soukromým docentem nedošlo. Protože se mu nepodařilo získat československé státní občanství rezignoval na podzim roku 1925 na svoje postavení v Brně a odešel do Grazu, kde se stal asistentem matematiky na technice. V roce 1929 byl jmenován soukromým docentem matematiky na univerzitě a v roce 1931 i na technice v Grazu.
V roce 1935 se stal asistentem matematiky na vídeňské technice a jako docent působil jak na technice, tak na univerzitě. V roce 1938 převzal uvolněnou stolici teorie pravděpodobnosti na technice, kterou řídil do roku 1941. V tom roce byl Holzer ustanoven mimořádným profesorem na technice v Grazu, kde se stal nástupcem Karla Mayra. Jeho válečné jmenování profesorem nebylo později rakouskou vládou uznáno, a proto až do roku 1952 pracoval na vídeňské technice jako asistent a soukromý docent. V dubnu roku 1952 byl povolán na matematicko-přírodovědnou fakultu univerzity v Rostocku, kde byl jmenován profesorem matematiky. Na konci srpna 1960 byl penzionován, ale přednášky konal až do ledna 1965. Poté se vrátil zpět do Rakouska.
Holzerova odborná práce se zabývala především teorií čísel. Je autorem třísvazkové monografie Zahlentheorie (1958-65) a na sklonku svého života vydal ještě knihu Klassenkörpertheorie (1966). Kromě teorie čísel napsal několik prací z oblasti teoretické mechaniky.
Literatura:
1. Toepell, M.: Mitgliedergesamtverzeichnis der Deutschen Mathematiker-Vereinigung 1890-1990. Mnichov 1991.
2. Einhorn, R.: Vertreter der Mathematik und Geometrie an der Wiener Hochschulen 1900-1940. Dissertation, TU Wien 1983.
3. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma