Ludvík Kraus studoval od roku 1866 sedm let na reálce ve Vídni a poté rok na tamní technice. Když se podrobil maturitní zkoušce na gymnáziu, přešel na pražskou univerzitu, kde v roce 1878 získal doktorát. Poté navštěvoval přednášky F. Kleina v Mnichově, K. Weierstrasse a L. Kroneckera v Berlíně. V roce 1881 se habilitoval na univerzitě v Praze. Po jejím rozdělení přešel na její českou část, kde byl v roce 1884 navržen na jmenování mimořádným profesorem matematiky. Předčasná smrt jeho jmenování zabránila.

Podobně jako jiné matematiky ovlivnila Krause významným způsobem návštěva Weierstrassových přednášek věnovaných teorii funkcí. Svědčí o tom jeho práce v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky Základy arithmetiky (1883) a Základové nauky o funkcích racionálních (1885) či práce Ueber Functionaldeterminanten, která vyšla po Krausově smrti ve zprávách vídeňské akademie. V pozůstalosti Ludvíka Krause zůstaly rukopisy prací Variationsrechnung (1879), Theorie der elliptischen Functionen (1880), Analytische Functionen (3 svazky, 1880, 1880-81, 1881-82) a Abel'sche Functionen (1881-82).
 

Literatura:

1) Weyr, Ed.: Život a působení dra Ludvíka Krause. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. XV (1886), str. 49-52.

2) Ottův slovník naučný

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma