Karel Vorovka

Karel Vorovka maturoval v roce 1897 na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze. Poté studoval na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se připravoval na dráhu středoškolského učitele matematiky a fyziky. V roce 1902 dosáhl titulu doktora filozofie za práci O křivkách obalujících a ve stejném roce vykonal i zkoušky učitelské způsobilosti. Svoji učitelskou dráhu započal již v roce 1901 na reálce na Vinohradech a po dvou letech přešel do Pardubic, kde získal definitivu. V roce 1905 se vrátil do Prahy na Staroměstskou reálku a zde jako středoškolský profesor působil až do svého přechodu na univerzitu. V roce 1919 se habilitoval pro filozofii matematiky, když předložil spis Úvahy o názoru v matematice (vyšel již v roce 1917). V roce 1921 se stal mimořádným profesorem filozofie exaktních věd na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a v roce 1924 profesorem řádným. Na fakultě působil v semináři pro metodologii a dějiny věd přírodních a exaktních (společně s prof. E. Rádlem) jako vedoucí oddělení logiky a dějin věd exaktních. V roce 1926 byl zvolen do stálého výboru pro pořádání filozofických kongresů a stal se členem Královské české společnosti nauk. V letech 1912-22 pracoval ve vědecké radě matematické sekce Jednoty československých matematiků a fyziků.

Karel Vorovka patří mezi nejvýznamnější české filozofy první poloviny 20. století. Zabýval se především filozofií matematiky a fyziky, kriticky se vyjadřoval ke stavu české filozofie ve 20. letech minulého století (Polemos. Spory v české filosofii v letech 1919-1925. Praha 1926). Na zaměření jeho vědeckých prací měly vliv především myšlenky H. Poincarého (1854-1912) a Ernsta Macha (1838-1916). V roce 1921 vydal svoji zřejmě nejvýznamnější práci Skepse a gnóse. Příspěvkem k oslavě jubilea I. Kanta (1724-1804) se stal v roce 1924 spis Kantova filosofie ve svých vztazích k vědám exaktním, která vyšla nákladem Jednoty československých matematiků a fyziků. V letech 1925-26 se zamyslel nad filozofií T. G. Masaryka v pracech Několik myšlenek o Masarykově filosofii a jeho Světové revoluci a Česká mravní hegemonie a příští česká válka. Až po Vorovkově smrti vyšel v roce 1929 jeho nejrozsáhlejší spis Americká filosofie.

Život a dílo Karla Vorovky velmi podrobně mapuje kniha Heleny Pavlincové [8]. Nalezneme v ní kompletní bibliografii prací Karla Vorovky, seznam prací o Karlu Vorovkovi, rozbor jeho filosofických prací a reakcí na ně.

Literatura:

1. Hostinský, B.: O činnosti Karla Vorovky ve filosofii matematiky. Ruch filosofický. 8 (1929), str. 65-71.

2. Bydžovský, B.: Několik poznámek matematikových k filosofii Vorovkově. Ruch filosofický. 8 (1929), str. 129-132.

3. Dittrich, A.: Karel Vorovka. Časopis pro pěstování matematiky a fyziky. 59 (1930), str. 9-21.

4. Pelikán, F. ed.: Vorovkův sborník. Praha 1937.

5. Čermák, J., Veselý, F.: Vzpomínka na profesora Karla Vorovku. Matematika ve škole. 20 (1969-70), str. 38-48.

6. Zich, O.: Karel Vorovka (1879-1929). Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 25 (1980), str. 273-274.

7 . Fiala, J.: Filosofie matematiky Karla Vorovky. Acta Fakulty filosofické Západočeské university v Plzni. 2008, str. 105-121.

8. Pavlincová, H.: Karel Vorovka. Cesta matematika k filosofii. Praha 2010.

Autor: Jaroslav Folta,  Pavel Šišma