Josef Krames v roce 1915 ukončil studium na státní reálce v IX. vídeňském obvodu a na podzim toho roku zahájil studium na všeobecném oddělení vídeňské techniky, kde se začal připravovat na dráhu středoškolského učitele matematiky a deskriptivní geometrie. V roce 1917 složil první státní zkoušku na stavebním odboru a poté začal navštěvovat matematické, filozofické a pedagogické přednášky na vídeňské univerzitě. 10. března 1920 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie a 1. července 1920 byl na technice promován doktorem technických věd za práci Die Regelfläche dritter Ordnung, deren Striktionslinie eine Ellipse ist.
Svoji učitelskou dráhu zahájil Krames již na podzim roku 1916, kdy se stal pomocným asistentem (demonstrátorem) deskriptivní geometrie u profesora Emila Müllera. Později se stal řádným asistentem a na této pozici na vídeňské technice působil do roku 1929. Na jaře roku 1924 se na vídeňské technice habilitoval pro deskriptivní a projektivní geometrii. Jeho habilitační spis měl název Die Regelflächen dritter Ordnung mit einem geraden kubischen Kreis als Striktionslinie.
Po smrti Emila Müllera (1927) byl Krames pověřen od 1. října 1927 suplováním uvolněné stolice. Na základě Müllerova přání připravil do tisku druhý díl jeho Vorlesungen über Darstellende Geometrie, který vyšel na jaře roku 1929 pod názvem Die Zyklographie. Müllerovým nástupcem se však Krames nestal; profesorem byl jmenován Erwin Kruppa (1885-1967). Proto 23. října 1929 přijal jmenování na německé technice v Brně. Během brněnského působení přepracoval a připravil do tisku i třetí díl Müllerových přednášek s názvem Konstruktive Behandlung der Regelflächen.
K 1.říjnu 1932 byl Krames jmenován řádným profesorem deskriptivní geometrie na technice v Grazu, kde ve školním roce 1938/39 zastával funkci prorektora školy. Od 1. října 1939 působil jako profesor II. stolice deskriptivní geometrie na technice ve Vídni, která se uvolnila po smrti Ludwiga Eckharta. Během druhé světové války byl Krames v roce 1942 zvolen korespondenčním členem vídeňské akademie věd. Jejím řádným členem se stal v roce 1962. V posledních válečných letech zastupoval kromě svých povinností na technice i profesora deskriptivní geometrie na vysoké škole zemědělské ve Vídni.
Po válce byl Krames z vídeňské techniky propuštěn a dlouhou dobu působil mimo akademickou půdu. V roce 1957 byl jmenován nástupcem profesora Kruppy na první stolici deskriptivní geometrie vídeňské techniky. Ve školním roce 1961/62 byl zvolen rektorem školy. V roce 1969 odešel do penze.
Krames je autorem zhruba 110 odborných prací, z nichž asi dvě třetiny
vyšly až po druhé světové válce.
Literatura:
1. Šišma, P.: Výuka deskriptivní geometrie na německé technice v Brně. Události na VUT v Brně. 9 (1999), č. 2, str. 21.
2. Wunderlich, W.: Josef Krames. Nachruf (mit Schriftverzeichnis). Almanach der Oesterreichischen Akademie der Wissenschaften. 137 (1987), str. 286-295.
3 Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002..
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma