Po maturitě na reálném gymnáziu v Broumově v roce 1949 odešel Jiří Fábera studovat matematiku a fyziku do Prahy na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Brzy přestoupil a zaměřil se na matematickou analýzu. Studium ukončil v roce 1953. V témže roce se stal asistentem na ČVUT. Od roku 1955 byl pověřen vedením přednášek. Po získání kandidatury a habilitaci v roce 1966 byl jmenován docentem. V roce 1970 byl jmenován vedoucím katedry matematiky na Elektrotechnické fakultě ČVUT a v roce 1972 profesorem. V roce 1976 byl jmenován ředitelem Matematického ústavu ČSAV a na tomto místě působil do své smrti.

Vědecká práce Jiřího Fábery spadá oblasti algebry, matematické analýzy a dalších oborů matematiky. Soustředil se zejména na teorii míry a integrálu a speciální obory algebry jako Caratheodoryovu algebraizaci abstraktní teorie míry a integrálu. Dále se zabýval teorií vektorových měr na Booleových algebrách a aplikacemi na geometrické algebry v Hilbertově prostoru.
 

Literatura:

1. Jankovský, Z.: Za profesorem Jiřím Fáberou. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 24 (1979), str. 50-51.

2. Jankovský, Z.: 10 výročí úmrtí profesora Jiřího Fábery. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 33 (1988), str. 179-180.
 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma