Syn nizozemského šlechtice, hvězdáře, matematika a válečníka Vavřince Caramuela vstoupil do cisterciátského řádu a studoval teologii v Salamance. Asi v roce 1630 se stal profesorem teologie v Alcale. Od roku 1632 učil v Nizozemí. Poté prošel celou řadou funkcí a v roce 1647 byl jmenován opatem Emauzského kláštera v Praze. Vyznamenal se při obraně Prahy v roce 1648. Od roku 1650 byl rádcem a spolupracovníkem arcibiskupů a zejména se podílel na provádění katolické reformace v našich zemích. Po roce 1654 působil v Itálii.

Caramuel z Lobkovic se zabýval nejrůznějšími oblastmi lidské činnosti a dopisoval si s učenci i státníky. Do roku 1670 vydal 53 děl. Psal básně a vědecká díla z oboru matematiky, fyziky, astronomie, gramatiky, logiky, teologie, hudby, politiky, práva, historie a vojenství. O matematice a fyzice vydal následující díla: Nova Musica. Ut, Re, Mi, Fa, Sol, La, Bi (1645), De perpendiculorum inconstantia (1643), Mathesis audax (1642), Solis et artis adulteria (1644), De novem sideribus circa Jovem visis (1643), Sublimium ingeniorum crux (1642), Coelestes metamorphoses (1639), Cursus mathematicus (dva svazky, 1667, 1669; rozbor tohoto díla podal Smolík ve výroční zprávě obecného reálného gymnázia v Praze pro rok 1872/73).
 

Literatura:

1) Vetter, Q.: Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. století. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. VI (1961), str. 216-217.

2) Smolík, J.: Jan Caramuel z Lobkovic a jeho Mathesis biceps vetus et nova. Program gymnasia.  Praha III, 1872-73.

3) Ottův slovník naučný

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma