František Rádl, bratr Emanuela Rádla, biologa a filozofa, profesora Karlovy univerzity se narodil v Pyšelích u Prahy. Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Benešově a Domažlicích. Poté se stal posluchačem Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde začal studovat matematiku a fyziku. Zde se pod vedením F. J. Studničky a F. Koláčka připravoval na dráhu středoškolského profesora. Aprobace pro vyučování matematiky a fyziky na středních školách dosáhl v roce 1900. V následujícím dvacetiletém období působil Rádl jako středoškolský učitel v Brně, Klatovech, Táboře a nakonec v Praze. V době pobytu v Táboře, roku 1904, byl jmenován definitivním profesorem a tam i připravil svoji disertační práci z oblast teoretické fyziky O interferenci v tlustých deskách, za kterou získal v roce 1906 doktorát filozofie.Ve školním roce 1909-10 studoval v Paříži na Sorbonně. Zpět do Prahy se Rádl vrací roku 1912 a o pět let později se habilituje na české technice z matematiky. Tam od roku 1920 supluje přednášky z matematiky. V roce 1926 je jmenován řádným profesorem na pražské technice. Ve školním roce 1935-1936 byl zvolen děkanem školy. Přestože v roce 1946 odchází do penze ještě dva následující roky zde přednáší a zkouší.

František Rádl se ve své odborné práci v matematice věnoval především diferenciálním rovnicím. Pro své posluchače vydal v roce 1931 Učebnici matematiky pro vysoké školy technické. Přepracovaná kniha vyšla v roce 1946 podruhé.
 

Literatura:

1. PhDr František Rádl. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 71 (1946), str. D96-97.

2. Riegel, L; Rychlík, K.: Profesor Dr František Rádl zemřel. Časopis pro pěstování matematiky. 82 (1957), str. 378-382.

3. Rychlík, K.: Profesor Dr František Rádl. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 2 (1957), str. 600.
 

Autor: Jaroslav Folta, Andrea Lukášová, Pavel Šišma