František Běloun po maturitě na reálce v Pardubicích v roce 1931 odešel na Slovensko, kde učil na měšťanských a obecných školách. Mezitím v roce 1933 složil maturitu na učitelském ústavu v Chrudimi. Po rozbití republiky v roce 1939 přešel do Čech. Působil v Peruci na Lounsku, Praze a Chroustovic na Vysokomýtsku, kde byl pod policejním dozorem pro důvodné podezření z účasti na odboji. V roce 1943 byl totálně nasazen, po osvobození konal celý rok dobrovolnou vojenskou službu. Učil pak na školách ve Zbraslavi, Davli, Mníšku a Radotíně. Přitom dálkově studoval na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde v roce 1952 získal doktorát pedagogických věd. V roce 1960 dosáhl aprobace pro matematiku a deskriptivní geometrii na středních školách. Působil od roku 1954 jako metodik na Ústavu pro další vzdělávání učitelů, pozdějším Krajském pedagogickém ústavu v Praze a věnoval se otázkám metodiky vyučování matematiky. Penzionován byl v roce 1976.
František Běloun je autorem mnoha didaktických statí, učebnic, sbírek
příkladů a tabulek. Pracoval v redakčních radách časopisů Matematika
ve škole, Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. V letech
1965-69 byl hlavním sekretářem Jednoty československých matematiků a
fyziků.
Literatura:
1. Dušek, F.: K šedesátce Dr. Františka Bělouna. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 17 (1972), str. 285-286.
2. Jelínek, M.: 65 let Františka Bělouna. Matematika a fyzika ve škole. 7 (1976-77), č. 8, str. 635-636.
3. Dušek, F.: Dr. František Běloun sedmdesátníkem. Matematika a fyzika
ve škole. 13 (1982-83), str. 68-69.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma