Základní životopisné údaje jsou shrnuty v [1], krátké zmínky o něm jsou v [2, 3]. V r. 1737 vstoupil do jezuitského řádu a po skončení studií byl činný hlavně jako profesor různých předmětů na univerzitách v Olomouci a v Praze; v r. 1753 byl profesorem matematiky v Olomouci, v letech 1755 – 1756 a 1757 – 1758 byl profesorem matematiky a experimentální fyziky v Praze. V letech 1761 – 1765 působil jako profesor matematiky (a rovněž v dalších funkcích) v Madridu.

    Seznam jeho prací v [1] obsahuje pět titulů, z nichž některé jsou vícesvazkové a některé byly vydány vícekrát. Z dnešního hlediska snad žádný jeho spis nelze považovat za matematický; zdá se, že všechny se pohybují na hranici mezi  filozofií a tehdejší začínající experimentální fyzikou. Z tohoto hlediska lze považovat za charakteristický Sagnerův třísvazkový spis „Institutiones philosophicae ...“, který byl vydán třikrát (poprvé v letech 1755 – 1758. V [2] je tento spis uveden jako jedna z prvních učebnic fyziky, které byly u nás napsány; druhou napsal další pražský jezuita Antonius Boll; na rozdíl od Bolla směřuje však Sagner aspoň v základních rysech k osvětlení Newtonových stanovisek. V [3] je tatáž Sagnerova učebnice uvedena jako jedna z prvních našich učebnic filozofie (spolu s již zmíněnou učebnicí Bollovou) vycházející důsledně z díla německého osvícenského  protestantského filozofa Christiana Wolffa (1679 – 1754).
 

Literatura:

1. Čornejová, I. – Fechtnerová, A.: Životopisný slovník pražské univerzity. Filozofická a teologická fakulta 1654 – 1773. Univerzita Karlova, Praha 1986, str. 380 – 381.

2. Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století. Ed. L. Nový. NČSAV, Praha 1961, str. 112 – 113, 410.

3. Sousedík, S.: Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím. Vyšehrad, Praha 1997, str. 267 – 269.

Autor: Karel Mačák