Bruno Budinský vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity (1952-56). Potom nastoupil jako asistent na katedru matematiky deskriptivní geometrie stavební fakultu ČVUT. V roce 1962 předložil kandidátskou disertační práci Teorie n-rozměrných p-variet vnořených do n-rozměrného Riemannova prostoru, za kterou získal o rok později titul kandidáta fyzikálně matematických věd. Na stavební fakultě ČVUT se v roce 1969 habilitoval a byl ustanoven docentem aplikované matematiky.
Oborem, v němž se Bruno Budinský vědecky realizoval,
byla geometrie. Spolu s B. Keprem se autorsky
podílel na učebnici diferenciální geometrie Základy diferenciální geometrie
s technickými aplikacemi (1970) a sám sepsal učebnici Analytická
a diferenciální geometrie (1983). V dalším období se zaměřil na aplikace
matematiky v geodézii.
Literatura:
Černý, J.; Neustupa, J.: Zemřel doc. RNDr. Bruno
Budinský, CSc. Pokroky
matematiky, fyziky a astronomie. 34 (1989), str. 180-181.
.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma