Datum Conradova narození není zcela jasné (viz [1], str. 177). V r. 1625  (podle jiných pramenů v r. 1615 ([1], str. 178)) vstoupil do jezuitského řádu a řadu let působil jako profesor matematiky na jezuitských kolejích v Olomouci (1636-1638), Praze (1642-1650) a Vratislavi (1652-1659).  Seznam jeho prací  ([1], str. 178) obsahuje jedenáct titulů, z nichž pět lze podle názvu považovat za práce matematické, pokud ovšem vycházíme z tehdejšího pojetí matematiky; z dnešního hlediska se jedná o práce fyzikální, protože dvě z nich byly věnovány problematice duhy, jedna problematice akustické, jedna slunečním hodinám a jedna (ztracená) dalekohledu.

    O Conradovu přínosu k rozvoji optiky je pojednáno v [2], str. 100 a násl., kde je také uvedena kritika jeho názorů se strany Jana Marka Marciho. Kratičká zmínka o něm je v [3], str. 82 a 390.

Literatura:

1. Schuppener, G.: Jesuitische Mathematik in Prag im 16. und 17. Jahrhundert (1556-1654). Leipziger Universtitätsverlag, Leipzig 1999.

 2. Marek, J.: Zu der Entwicklung der Physik im postrudolphinischen  Prag. In: Bohe-mia. Jahrbuch des Collegium Carolinum. Bd. 16. R. Oldenbourg Verlag, München-Wien 1975, 98-109.

3. Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století. Ed. L. Nový. NČSAV, Praha 1961.

Autor: Karel Mačák