Joseph Stepling chodil do jezuitské školy a pod vlivem soukromého učitele si oblíbil zejména matematiku a přírodní vědy. V roce 1733 vstoupil do jezuitského řádu a studoval v Olomouci, v Kladsku a v Praze, kde byl jeho učitelem Ignác Mühlwenzel. V roce 1743 ukončil studium teologii a po vysvěcení na kněze přednášel mladším řeholníkům matematiku a fyziku. V roce 1748 se místa profesora vzdal, protože odmítal vyučovat fyziku podle Aristotela. Na jeho naléhání byla v roce 1751 zřízena v Klementinu hvězdárna a sám se stal jejím ředitelem. Když po roce 1753 došlo k úpravě studijních řádů, vrátil se Stepling na místo ředitele matematických a fyzikálních studií. Přestal vyučovat podle Aristotela a do výuky zařazoval výsledky Newtona, Wolfa a Eulera. Stepling zůstal na univerzitě jako jeden z mála i po zrušení jezuitského řádu v roce 1773.
Joseph Stepling je autorem velkého množství latinsky psaných spisů,
z nichž některé byly přeloženy do němčiny. Jmenujme alespoň tyto Steplingovy
spisy: Liber II. Euclidis algebraicae demonstratus (1756), Miscellanea
philosophica tam mathematica quam physica (1759, 1763), Differentiarum
minimarum quantitatum variantium calculus directus vulgo differentialis
(1765). V roce 1770 stál u zrodu Učené společnosti. Jeho vědecká práce
byla zaměřena především na astronomii. V roce 1748 (a poté ještě několikrát)
měřil zeměpisnou délku Prahy, studoval aberaci světla hvězd, kolísání zemské
osy ap. Zasloužil se o to, že od roku 1752 se konají v Klementinu meteorologická
pozorování. Od roku 1775 konal i geofyzikální měření.
Literatura:
1) Ottův slovník naučný
2) Vydra, S.: Vita Josephi Stepling. 1778.
3) Kolomý, R.: Josef Stepling - matematik, fyzik a astronom. Matematika a fyzika ve škole. 9 (1978-79), str. 293-296.
4. Jáchym, F.: Josef Stepling a jeho doba. Matematika, fyzika, informatika. 7 (1997-98), str. 631-633.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel
Šišma