Johann Radon v letech 1897-1905 navštěvoval gymnázium v Litoměřicích a poté se rodina v roce 1905 odstěhovala do Vídně, kde zahájil studium matematiky a fyziky na univerzitě. 18. února 1910 byl promován doktorem filozofie, když obhájil práci Über das Minimum des Integrals $\int^{s_1}_{s_0} f(x,y,\theta, \kappa) ds$. Dne 11. června 1910 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky na středních školách s německým vyučovacím jazykem. V zimním semestru školního roku 1910/11 studoval s podporou stipendia vídeňské univerzity v Göttingen.
Od 1. dubna 1911 do konce dubna 1912 byl asistentem matematiky na německé technice v Brně. Od 1. května již působil jako asistent II. stolice matematiky na vídeňské technice u profesora Czubera. V roce 1914 byl jmenován soukromým docentem na vídeňské univerzitě, když obhájil práci Theorie und Anwendungen der absolut additiven Mengenfunktionen. O rok později mu bylo venia docendi přeneseno i na techniku.
V roce 1919 odešel Radon jako mimořádný profesor na univerzitu do Hamburku. V důsledku toho odmítl jmenování na německé technice v Brně. V roce 1922 byl jmenován řádným profesorem na univerzitě v Greifswaldu a v roce 1925 nahradil na univerzitě v Erlangen svého někdejšího profesora na brněnské technice Heinricha Tietzeho. Od roku 1928 byl profesorem na univerzitě ve Vratislavi. V roce 1945 před příchodem Rudé armády Vratislav opustil a uprchl do Innsbrucku. Od roku 1946 působil na vídeňské univerzitě, kde byl v roce 1954 zvolen rektorem.
Literatura:
1) Toepell, M.: Mitgliedergesamtverzeichnis der Deutschen Mathematiker-Vereinigung 1890-1990. Mnichov 1991.
2) Fuchs, E.; Netuka, I.: Johann Radon. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 33 (1988), str. 282-285.
3. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002.
Autor: Pavel
Šišma